Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 343/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.R., zastoupeného JUDr. J.H., proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 30. 3. 2001, čj. 17194/01-118, spojené s návrhem na zrušení ustanovení Ú. l., takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění :

V ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR stěžovatel v podstatě uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , , a d, jakož i , Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodování o přestupcích je rozhodováním orgánu vykonávajícího státní moc a tento ji v konkrétním případě vykonával způsobem vybočujícím ze zákona a sankcionoval tak jednání stěžovatele zákonem nezakázané. Jednání stěžovatele totiž přestupkem vůbec není. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu O.Ú., zaslaného pod zn. ORZL-23-40/DI-Od-2000, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí DI, Policie ČR vydaného dne 20. 12. 2000 pod čj. ORZL:23-140/DI-Od-2000. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 300,-- Kč, jakož i náhrada nákladů řízení v částce 500,-- Kč, a to proto, že dne 24. 7. 2000 ve Z. stěžovatel řídil osobní motorové vozidlo nesplňující stanovené podmínky, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle , v tehdy platném znění, neboť neměl řádně označeno své vozidlo. Na tomto vozidle byla totiž kromě přidělené SPZ umístěna v její blízkosti další tabulka s nápisem CVM. V důvodech svého rozhodnutí uvedlo Ministerstvo dopravy a spojů ČR, že v blízkosti SPZ nesmějí být na motorovém vozidle, s výjimkou mezinárodní poznávací značky, uvedeny žádné jiné nápisy. Umístěním sporné tabulky na zadní části vozidla mohlo dojít k znemožnění přesné identifikace vozidla orgány Policie ČR.

Podle ustanovení zákona ČNR č. , o přestupcích, v inkriminované době platném znění, přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu se dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a), b) a c), porušil obecně závazný předpis o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Správní orgány ve svých rozhodnutích v souladu s ustanovením , obsáhle vyložily, z jakých důvodů a vzhledem k jakým právním předpisům považují skutkovou podstatu citovaného přestupku jednáním stěžovatele za naplněnu, takže z tohoto důvodu lze stěží souhlasit se stěžovatelem v tom, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a že tyto orgány ve svém správním uvážení překročily ústavně vymezené meze. Je sice skutečností, že nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 52/2001 Sb., došlo ke zrušení ustanovení , o přestupcích, nicméně teprve dnem 28. 2. 2002, takže v inkriminované době platilo citované ustanovení ve znění, že soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2 000,-- Kč nebo zákaz činnosti, což neplatí, bylo-li vysloveno propadnutí věci nebo zabrání věci, jejíž hodnota přesahuje částku 2 000,-- Kč, což pro stěžovatele znamenalo, že se v době vydání správního rozhodnutí nemohl domáhat jejich soudního přezkumu. K uvedenému třeba dodat, že v mimořádných případech přihlíží Ústavní soud určitým způsobem i v "mezidobí" k faktu, že určitý právní předpis byl již zrušen, o takový mimořádný případ však v projednávané věci nejde. Řádné označení vozidla má nepochybně svou funkci a význam a vyvodí-li správní orgány ze zjištěného nedostatku řádného označení vozidla důsledky, lze stěží mít za to, že by svým rozhodnutím překročily meze ústavně právní roviny. Stěžovatel, jak patrno z již konstatovaného spisu, byl celkem 14 krát potrestán pokutou za nedovolenou rychlost, nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem, jízdu v protisměru, technický stav vozidla apod., takže lze stěží usuzovat na to, že šlo o ojedinělé vybočení z mezí jinak doposud řádného způsobu jízdy či řízení vozidla v technicky náležitém stavu.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout. Současně byl podle ustanovení z uvedených důvodů odmítnut i návrh na zrušení citovaného právního předpisu.

Jen na okraj Ústavní soud dodává, že ustanovení Ú. l. má následující text: "V blízkosti státní poznávací značky nesmějí být na motorovém vozidle umístěny s výjimkou mezinárodní poznávací značky žádné jiné nápisy. Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná." Byť jen z běžného pohledu, bylo by patrně i při věcném posuzování návrhu takové ustanovení stěží možno považovat za protiústavní.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. října 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu