Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 414/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti MUDr. F. P., zastoupeného JUDr. Z. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, č. j. -43, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2000, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9.7. 2001, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2001, č.j. -43, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2000, sp. zn. .

Žalobou u prvoinstančního soudu se stěžovatel domáhal, aby současný primátor města Plzně přednesl na zastupitelstvu města omluvu za výroky svého předchůdce ve funkci Z. P. Ten pronesl dne 12. září 1996 na veřejném zasedání zastupitelstva města Plzně na adresu stěžovatele, že jeho "aktivita je zjevně ujetá" a že stěžovatelův "článek obsahuje řadu vyslovených polopravd, zkreslení, mýtů a vyslovených lží". Dále se stěžovatel domáhal, aby primátor zveřejnil v P. omluvu za další výroky předcházejícího primátora Z. P., které uveřejnil v P. dne 17. září 1996, kde uvedl : "že (stěžovatel) se paraziticky schovává za argumenty umíněných, zaujatých, leč upřímně přesvědčených dlouhodobých aktivistů" a, že "P. výroky obsahují řadu polopravd a lží". Současně stěžovatel požadoval, aby město Plzeň mu zaplatilo jako náhradu za nemajetkovou újmu částku 8.000.000,- Kč.

Soud prvé instance žalobu zamítl, když ve věci dovodil nedostatek věcné pasivní legitimace žalovaného. Odvolací soud rozsudek prvého stupně potvrdil, ovšem na rozdíl od soudu prvého stupně dovodil věcnou pasivní legitimaci žalovaného. Neuznal však účinnost inkriminovaných urážek, které by byly schopny poškodit osobní integritu stěžovatele, a to zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že se tak stalo v rámci kampaně senátorských voleb. Stěžovatel jako kandidát si musel být vědom možných "ostře" nesouhlasných reakcí, zvláště v tak citlivě a mediálně rozvířené věci, jakou je dálniční obchvat města Plzně.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , a vyjádření soudů obou stupňů k podané ústavní stížnosti. Krajský soud v Plzni současně předložil spis sp. zn. v právní věci stěžovatele proti Magistrátu města Plzně na ochranu osobnosti, kdy řízení bylo usnesením ze dne 27.11. 1998 zastaveno a nabylo právní moci dne 7.1. 1999.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 17.9. 2001, sp. zn. SÚ 115/2001, odkázal na odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozsudku. Dále uvedl, že protože stěžovatel požadoval, aby omluvu přednesl úřadující primátor města Plzně, i v případě důvodnosti žaloby by požadavku na omluvu nemohlo být vyhověno, neboť nelze povinnosti uložit odlišnému subjektu.

Z rozsudku odvolacího soud však Ústavní soud zjistil, že v rámci poučení byl stěžovatel upozorněn na možnost podání dovolání, a to podle ustanovení , ve znění platném do 31.12. 2000.

Tato možnost byla podle názoru Ústavního soudu vyvolána rozdílnými názory obou soudů na způsobilost žalovaného jako účastníka řízení ( ) a je výhradně na Nejvyšším soudu, aby v rámci své sjednocovací činnosti zaujal k problematice závazné stanovisko.

Tuto možnost stěžovatel nevyužil, takže podaný návrh ústavní stížnosti je podle ustálené judikatury Ústavního soudu podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Soudce zpravodaj byl proto nucen ústavní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítnout, neboť je nepřípustný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 9. října 2001