Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 753/2000

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky M. K., zastoupené Doc. JUDr. V. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 1997, č. j. -107, a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. října 2000, č. j. -158, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že podle jejího přesvědčení byla jimi porušena základní práva, zakotvená v y a v d. Poukázala na okolnosti, za nichž byla nemovitost - p. č. 1632/15, nacházející se v kat. území U., užívána zůstavitelkou A. K., a uvedla, že s ohledem na obsah zákona č. 65/1951 Sb., podle něhož k nabytí vlastnictví k nemovitosti byl nutný souhlas okresního národního výboru, je na něj aplikovatelný

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Je-li návrh nepřípustný, soudce zpravodaj jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne, je-li zjevně neopodstatněný, odmítne návrh senát [ , , odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 1997, č. j. -107, nutno konstatovat, že ústavní stížnost napadající jeho výrok ve věci samé není přípustná, a to proto, že nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva zákon poskytuje - když v tomto rozsahu bylo přípustné dovolání, stěžovatelkou také uplatněné. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, který odvolací soud zrušil, pak ani zde ústavní stížnost přípustná není - o přiznání a výši nákladů řízení tak nebylo rozhodnuto tímto výrokem pravomocně.

S ohledem na výše uvedené je ústavní stížnost napadající citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni nepřípustná [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. -158 zásah do práv, kterých se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Výrok o odmítnutí dovolání, které směřovalo proti části rozhodnutí soudu II. stupně, jímž odvolací soud zrušil výrok rozhodnutí Okresního soudu v Kladně č. j. -59 týkající se nákladů řízení, je zcela v souladu s obsahem , , a , jakož i a . Z těchto důvodů je ústavní stížnost proti odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem ČR, tj. proti jeho výroku pod bodem I., neopodstatněná. Jak lze konstatovat z obsahu odůvodnění rozsudku jmenovaného soudu, ten se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky uplatněnými v dovolání. Zcela vyčerpávající je odůvodnění, vztahující se k aplikaci zák. č. 65/1951 Sb., jeho ustanovení a , jakož i k účinkům , přičemž na tento výklad a použití v předmětné věci, s ohledem na učiněná skutková zjištění, lze odkázat.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost napadající rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. října 2000, č. j. -158, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2001