Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 101/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti R. - Leasing, s.r.o., zastoupené Mgr. J. F., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 6.11.1998 č.j. -47 takto:

Návrh se odmítá.

Navrhovatel podal Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 6.11.1998 č.j. -47 a navrhl zrušení tohoto rozhodnutí. Uvedl, že odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, Okresního soudu v Opavě z 18.6.1998 č.j. -25, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti A. Ch. na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 152 Kč, a ztotožnil se s jeho právním názorem, že smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o pronájmu, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné smluvní podmínky a splátkový kalendář, pro případ prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky denně, je v rozporu s (dále jen " "). Podle mínění soudu druhého stupně je toto jednání o smluvní pokutě neplatné podle , mimo jiné se jím obchází kogentní úprava úroků z prodlení obsažená v , a představuje-li dohodnutá smluvní pokuta úrok ve výši 110 % ročně, přichází v úvahu i rozpor s dobrými mravy podle . Navrhovatel namítl, že ujednání o smluvní pokutě, její výši a způsobu jejího stanovení je zcela v souladu s a ustanovení se jím neobešlo. Argumentoval poukazem na , o správě daní a poplatků, v souvislosti s a kategoricky vyloučil, že ujednání o smluvní pokutě mezi stranami tohoto právního vztahu by mohlo být v rozporu s dobrými mravy. Vyslovil nesouhlas s právním názorem vyjádřeným Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze 13.3.1997 sp. zn. , který byl soudům oporou při rozhodování tohoto sporu, a poukázal na jiná rozhodnutí, lhostejno, že byla vydána v obchodních věcech, v nichž soudy zaujaly opačné stanovisko.

V postupu Krajského soudu v Ostravě a jeho rozhodnutí navrhovatel shledává porušení svých základních práv a svobod, a to rovnosti stran zajištěné v d (dále jen ""), zákazu diskriminace podle y a práva na fair proces deklarovaného v y a y, když tento soud svá tvrzení řádně neodůvodnil a nevypořádal se s námitkami, které navrhovatel vznesl v odvolacím řízení, zejména, pokud jde o možnost stanovit procentuální smluvní pokutu, jak to stanoví , na nějž v odvolání výslovně poukazoval.

Předseda senátu 11 Co Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že odvolací soud projednávaný případ posuzoval podle , a upozornil, že občanskoprávní úprava smluvní pokuty se liší od úpravy tohoto právního institutu podle obchodního zákoníku. Sdělil, že Krajský soud v Ostravě v této věci zastává stejný právní názor jako Krajský soud v Českých Budějovicích.

A. Ch., žalovaná v řízení před obecnými soudy, se v řízení před Ústavním soudem postavení vedlejší účastnice, které jí přiznává věta první , o Ústavním soudu, vzdala podle věty první a Ústavní soud s ní dále již nejednal.

Ze stěžovatelova návrhu na zahájení řízení s přílohou (napadeným rozsudkem), vyjádření Krajského soudu v Ostravě jako státního orgánu, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje, a vyžádaného spisu Okresního soudu v Opavě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě z 18.6.1998 č.j. -25 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (navrhovatel, stěžovatel v řízení před Ústavním soudem) domáhal, aby žalované A. Ch. byla uložena povinnost zaplatit mu 12 152 Kč. Žalobce podal odvolání a Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.11.1998 č.j. -47 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zamítl žalobcův návrh na připuštění dovolání s odůvodněním, že nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve stručné reprodukci ústavní stížnosti v úvodní části odůvodnění tohoto usnesení.

Ústavní stížnost podala oprávněná právnická osoba v zákonné lhůtě [ a odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů ]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Tímto posledním prostředkem bylo odvolání, neboť dovolání odvolací soud nepřipustil a postup podle v tehdy platném znění by byl neúčelný, protože nepřípustnost dovolání v tomto sporu vyplynula přímo z v tehdy platném znění, neboť peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto výrokem, jehož napadení dovoláním by přicházelo v úvahu, nedosahovalo požadované výše.

Nebyla splněna žádná ze zákonných podmínek k tomu, aby návrh odmítl sám soudce zpravodaj, a proto se věcí zabýval senát Ústavního soudu.

Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelova polemika s právními názory, které ve svých rozsudcích zaujaly obecné soudy, a nesouhlas s jejich výkladem .

Úlohou Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y) není přezkoumávání rozhodnutí obecných soudů z pozice další přezkumné instance. Tato pravomoc mu náleží pouze tehdy, zjistí-li v postupu soudů a jejich rozhodnutích porušení základních práv. Tato podmínka však v posuzovaném případě nebyla splněna. Ze spisu obecného soudu bylo zjištěno, že soudy vydaly svá rozhodnutí po řádně vedeném řízení podle a plně zachovávaly navrhovatelovo právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, které nelze zaměňovat s úspěchem ve sporu. Obecné soudy v plné míře dodržely požadavky obsažené v y a a násl.y. Nevyšlo najevo nic, co by nasvědčovalo navrhovatelovu tvrzení o porušení jeho základních práv podle uvedených článkůy ay.

Třeba poznamenat, že výklad práva, v dané věci občanskoprávního institutu smluvní pokuty, s nímž účastník právního vztahu a soudního řízení nesouhlasí, protože vyzněl v jeho neprospěch, není sám o sobě zásahem do jeho základních práv a svobod. Sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů, interpretace běžných zákonů a jejich aplikace nepřísluší Ústavnímu soudu, nýbrž Nejvyššímu soudu podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Ostravě a jeho rozhodnutí nezjistil porušení navrhovatelových základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, senát jednomyslně ústavní stížnost usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle a

písm. a) , ve znění pozdějších předpisů.

Proti usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 9. října 2001

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu