Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 562/01

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti D., spol. s r.o., zastoupené jednatelem Z. N., právně zastoupené JUDr. A. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka, která se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení II. a III. bodu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. , kterými byl v bodu II. výroku potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 11. 2000, č. j. -16, a v bodu III. rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle názoru stěžovatelky byl jednáním obou soudů porušen její právem chráněný zájem na provedení spravedlivého občanského soudního řízení a tím bylo její blíže nespecifikované právo, které chrání ČR ad (dále jen "").

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ( , o Ústavním soudu).

Z obsahu rozsudku odvolacího soudu nebylo zjištěno, že by se tento soud svým rozhodnutím dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Odvolací soud rozhodl výše uvedeným způsobem, když dospěl k závěru, že stěžovatelka napadla pracovněprávní úkon svého bývalého zaměstnance po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty podle . Tuto skutečnost stěžovatelka nezpochybňuje, nicméně polemizuje se závěry, které obecné soudy učinily, když písemnost nadepsanou jako "O. K. - výpověď" posoudily podle jejího obsahu jako okamžité zrušení pracovního poměru podle . Zde s ohledem na výše uvedené uplynutí prekluzívní lhůty podle Ústavní soud konstatuje, že výklad ustanovení , a jako obyčejného zákona je v kompetenci obecných soudů. Bylo věcí obecných soudů, aby podle výše uvedených ustanovení posoudily, zda text "Rozvazuji pracovní poměr okamžitou výpovědí dle ZPr z důvodu nevyplacení mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti" vyvolá právní účinky, které s takovým projevem vůle spojuje. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR) nemůže do rozhodovací činnosti obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy zasahovat, pokud nejsou současně dány podmínky písm. d)y ČR a . Zásah do základních práv a svobod stěžovatelky Ústavní soud neshledal. K tomu je třeba poznamenat, že obecná tvrzení stěžovatelky sama o sobě nemohou založit opodstatněnost ústavní stížnosti.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s , ve znění , odmítnut jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2001

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu Ústavního soudu