Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 92/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S., s. r. o., zastoupené Mgr. J. M., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 10. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí, po odstranění vad v zastoupení na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [ , ,

písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999 ( -117) a navrhla, aby jej Ústavní soud svým nálezem zrušil.

Bez ohledu na podanou ústavní stížnost podala stěžovatelka proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovolání, z podnětu kterého Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, rozsudek Vrchního soudu v Praze ( -117), ve výroku I. druhá věta a ve výroku II., a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ( ), ve výrocích II. a III., zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu Městskému soudu k dalšímu řízení.

Za situace, kdy ve zbývající části bylo rozhodnutími obou soudů, jak jsou vpředu označena, žalobě stěžovatelky vyhověno, je zřejmé, že rozhodnutí obecných soudů I. a

II. stupně v té části, jež byla napadena touto ústavní stížností, již právně neexistují, a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícím rozhodnutím (resp. jejich části), posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona), a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 10. října 2001