Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 395/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Z.P., zastoupeného JUDr. M.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. -48 a rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. , spojené s návrhem na zrušení ust. , , a , , ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, č.j. -48, kterým bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (původně Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 30. 3. 2000, č.j. . Současně navrhl zrušení i posledně uvedeného rozsudku. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. , , a , , ve znění účinném od 1. 1. 2001, a ust. téhož zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2000.

V odůvodnění stěžovatel mimo jiné uvedl, že ústavní stížnost podává za situace, kdy proti napadenému usnesení podal dovolání, a to s ohledem na jím tvrzené nejasnosti při výkladu zejména přechodných ustanovení k novele platné od 1. 1. 2001.

Ústavní soud konstatuje, že v daném případě, jak to ostatně vyplývá i z poučení v závěru napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, je zcela evidentně dovolání přípustné, a to podle ust. ve znění platném do 31. 12. 2001, v návaznosti na přechodná ustanovení obsažená v části dvanácté, hlavě první, bodě 17 Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2001 pak vyplývá, že dovolání stěžovatele proti cit. usnesení Vrchního soudu v Praze obdržel dne 26. 6. 2001.V takovém případě probíhá řízení, ve kterém může být napadené rozhodnutí zvráceno a tedy nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon")). Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou ( zákona). Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.

Z výše uvedeného dále vyplývá, že i návrh na zrušení ust. , , a , , ve znění účinném od 1. 1. 2001, je návrhem nepřípustným ve smyslu zákona, s přihlédnutím k ust. zákona. Návrh na zrušení ust. , ve znění účinném do 31. 12. 2000, je pak návrhem nepřípustným ve smyslu zákona. Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost by bylo možno odmítnout též z důvodu neodstranění vad plné moci ve stanovené lhůtě.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182,1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu