Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 470/01

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. V., proti usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001 č.j.

-5

a proti postupu Ústavního soudu v řízení před vydáním tohoto usnesení takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svým návrhem napadl usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001 č.j.

-5

, jímž soudce zpravodaj odmítl jeho ústavní stížnost podanou proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze 14.12.2000 č.j. -43 a Okresního soudu v Táboře z 29.2.2000 č.j. -24 o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, protože mu nebyl nabídnut přiměřený náhradní byt, a návrh na zrušení pro rozpor tohoto ustanovení s a 11 d, z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě, již mu k tomu Ústavní soud poskytl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

(Identifikace rozhodnutí, proti němuž návrh směřuje, je jasná a vyplývá z mnohokrát se opakujících údajů, stěžovatel však na jednom místě svého návrhu označuje jako napadené rozhodnutí usnesení Ústavního soudu z 21.3.2001

sp. zn.

, ačkoli v tomto řízení, v němž jako stěžovatel vystupoval ing. Z. K., vůbec nefiguroval a z procesního hlediska nemá s ing. Z. K. nic společného. Ze skutečnosti, že uvedená pasáž návrhu je identická a celý návrh se argumentačně shoduje s návrhem, který Ústavnímu soudu podal 3.5.2001 ing. Z. K. proti usnesení Ústavního soudu z 21.3.2001

sp. zn.

, evidovaným pod

sp. zn.

, lze dovodit, že tento návrh F. V. pochází z dílny ing. Z. K.).

Vedle usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001

sp. zn.

stěžovatel podal ústavní stížnost i proti postupu Ústavního soudu v řízení před vydáním tohoto usnesení. Nesprávnost postupu Ústavního soudu stěžovatel spatřuje v tom, že ačkoliv jeho návrh plně odpovídal zákonu, Ústavní soud ho vyzval k odstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě a posléze nepřihlédl k argumentům obsaženým v jeho odpovědi na výzvu a nepoužil přiměřeně příslušná ustanovení podle a namísto toho, aby se věcí meritorně zabýval a rozhodl nálezem, návrh odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Setrváním na požadavku povinného právního zastoupení advokátem Ústavní soud podle stěžovatele porušil základní práva a svobody, jež mu zaručují ústavní zákony a mezinárodní smlouvy podle y. Mimo jiné stěžovatel upozornil na porušení zásady rovnosti.

Stěžovatel opět není zastoupen advokátem. Ústavní soud ho však již k odstranění této vady návrhu nevyzýval, neboť i kdyby stěžovatel tentokrát výzvě vyhověl, i když se s tím pro jeho principiálně negativní postoj k této povinnosti nedá počítat, Ústavní soud by o tomto návrhu stejně nemohl rozhodnout, protože k jeho projednání není příslušný.

Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle y vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Navíc podle , ve znění , proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. Z toho vyplývá, že v České republice neexistuje orgán, na nějž by bylo možno se obrátit s opravným prostředkem proti rozhodnutí Ústavního soudu.

V této souvislosti se také sluší říci, že , ve znění pozdějších předpisů, neposkytuje Ústavnímu soudu kompetenci přezkoumávat svá rozhodnutí jak to činí , , ve znění pozdějších předpisů, a , o správním řízení ( ), to znamená, že nepřipouští autoremeduru.

Řízení před Ústavním soudem je v důsledku přijaté koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví v České republice řízením omezeným na jediný stupeň. Ústavnímu soudu není žádný orgán nadřízen a jeho rozhodnutí jsou konečná ( ).

V postupu Ústavního soudu a jeho rozhodnutí ve věci nebylo shledáno žádné pochybení, nicméně toto podání soudce zpravodaj musel odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, podle , ve znění

Proti usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 11. září 2001

JUDr. Miloš Holeček

soudce Ústavního soudu