Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 74/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky ing. arch. J. H., a L. K., zastoupených JUDr. L. P., advokátkou, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze 14.10.1998 č.j. -124 a Okresního soudu ve Vyškově z 30.4.1997 č.j. -105 za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově jako účastníků řízení a Z. M., a M. C., zastoupených D.V., advokátkou, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelky podaly ústavní stížnost proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze 14.10.1998 č.j. -124 a Okresního soudu ve Vyškově ze 30.4.1997 č.j. -105 a domáhaly se zrušení těchto rozhodnutí s odůvodněním, že soudy obou stupňů při posuzování jejich nároku na restituci nemovitého majetku porušily d a a y. Uvedly, že soudy nesprávně zhodnotily skutkový stav věci vyplývající z provedených důkazů, z nichž nedovodily náležité právní závěry, jež měly vycházet z toho, že osoby povinné nabyly nemovitosti od státu v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění.

Vedlejší účastnice řízení na straně navrhovatelek se s ústavní stížností plně ztotožnily.

Krajský soud v Brně navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Namítl, že nabytí nemovitosti od státu fyzickou osobou nemusí samo o sobě znamenat její protiprávní zvýhodnění a uvedl, že soudy neporušily základní práva navrhovatelek na soudní ochranu, neboť provedly všechny relevantní důkazy, které adekvátně zhodnotily a nedospěly k závěru, že nabyvatelé získali nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy.

Okresní soud ve Vyškově se zcela odvolal na své rozhodnutí včetně jeho odůvodnění.

Z návrhu na zahájení řízení, vyjádření účastníků a vedlejších účastníků a spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze 30.4. 1997 č.j. -105 byl zamítnut návrh navrhovatelek, aby soud zavázal povinné osoby k uzavření dohody s nimi o vydání specifikovaných nemovitostí. Soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno splnění podmínek podle , o mimosoudních rehabilitacích. Odvolací soud tento rozsudek potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že protiprávní zvýhodnění nynějších vlastníků nemovitostí, které mělo podle tvrzení navrhovatelek vycházet z jejich členství v KSČ a angažovanosti ve prospěch tehdejšího režimu, nebylo v řízení prokázáno a zaplatili-li nabyvatelé za nemovitosti podstatně více peněz než podle cenového předpisu měli, nelze tento fakt kvalifikovat jako rozpor s tehdy platnými předpisy podle , neboť takový výklad by byl v rozporu s dobrými mravy.

Ústavní soud není povolán k tomu, aby revidoval hodnocení důkazů, které provedly obecné soudy, pokud postupovaly v souladu s ustanoveními ústavních zákonů a mezinárodních smluv o lidských právech. V daném případě soudy na základě všech dostupných důkazů zaujaly názor, že odpůrci v nalézacím řízení nejsou vůči navrhovatelkám povinnými osobami podle , neboť nemovitosti, které jsou předmětem tohoto restitučního sporu, nenabyli od státu, jenž je získal od právních předchůdců navrhovatelek znárodněním, buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě svého protiprávního zvýhodnění.

Vzhledem k tomu, že obecné soudy se při projednávání této věci všemi okolnostmi případu, jak ze skutkového, tak z právního hlediska dostatečně zabývaly a po posouzení veškerých dostupných důkazních prostředků dospěly k přiměřeným právním závěrům. Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy jako orgány veřejné moci svými rozsudky a postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, neporušily práva navrhovatelek na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručená ústavními zákony ( a y a a násl. d) a mezinárodními smlouvami podle y ( zejm. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Z těchto důvodů senát všemi třemi hlasy svých členů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle a , o Ústavním soudu, ve znění

Proti usnesení není přípustné odvolání ( , ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 11. září 2001

JUDr. Jiří Malenovský předseda senátu