Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 394/01

Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelů J. K. a R. K., zastoupených JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti na postup Nejvyššího soudu ČR při vyřizování stížnosti na postup Vrchního soudu v Praze, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé v ústavní stížnosti ze dne 24. 5. 2001 uvedli, že se obrátili na předsedkyni Nejvyššího soudu ČR se stížností na postup Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 1A/2000 a 7A 91/98. Protože prý jim nebyla poskytnuta uspokojivá odpověď, požádali vrchní soud o ustanovení právního zástupce pro sepsání ústavní stížnosti. Stěžovatelé tvrdí, že se v celém řízení nikdo nezabýval tím, že byla jejich práva procesním postupem vrchního soudu poškozena a že jim měl být ustanoven právní zástupce pro podání ústavní stížnosti na postup nižších soudů, zejména Vrchního soudu v Praze. Stěžovatelé odkazují na znění ust. a tvrdí, že v řízení před vrchním soudem ani před Nejvyšším soudem ČR se jim nedostalo poučení o možnosti žádat ustanovení právního zástupce a tím v řízení před soudy stěžovatelé nepostupovali správně. Podle jejich názoru tím byla porušena jejich základní práva a svobody zaručené d, zejména pak právo na řádný soudní proces. Proto stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud vyslovil, že Nejvyšší soud ČR při vyřizování jejich stížnosti porušil .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna uvedená podmínka, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [ , , odst. 2, písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti je patrné, že směřuje proti vyjádření Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2001, č. j. S 747/99, jímž bylo stěžovatelům sděleno, že předsedkyně Nejvyššího soudu ČR není oprávněna s odvoláním na , o některých opatřeních v soudnictví, ve znění pozdějších předpisů, jejich stížnost na postup Vrchního soudu v Praze vyřídit. K tomu je třeba uvést, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a není nadřízen obecným soudům. Proto Ústavní soud není ani oprávněn přezkoumávat vyřizování stížností na postup obecných soudů dle , ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud může pouze zkoumat, zda pravomocným rozhodnutím soudů či jejich postupem nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelů, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR.

Protože v daném případě ústavní stížnost nesměřuje ani proti pravomocnému rozhodnutí soudu ani proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, shledal ji Ústavní soud jako nepřípustnou a jako takovou ji dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

V Brně 13. září 2001

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu