Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 313/01

Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti PhDr. M.S., zastoupeného JUDr. G.P., proti rozhodnutí Ú., ze dne 12. 7. 2000, čj. 3787/2000/1, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení [ dříve ], ustanovení , , , , , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů, ve znění , takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění :

Stěžovatel se ústavní stížností, podanou dne 24. 5. 2000, domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž Ú., opakovaně uvalil nucenou správu na P., neboť tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv zakotvených v y ČR, , , 4, , 4 d (dále jen " "). Stěžovatel s odvoláním na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , žádá o věcné projednání svého návrhu, neboť má za to, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Stěžovatel spojil s ústavní stížností i návrh na zrušení ustanovení [před novelou ] , , , 28d, , , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve znění

Z připojeného spisového materiálu zaslaného Ú., (dále jen "Úřad") Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000, čj. 3787/2000/1, Úřad rozhodl podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) a § 28 odst. 12 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech o opakovaném zavedení nucené správy v P.

Ústavní soud se zabýval otázkou, zda je stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti. Z ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech vyplývá, že na řízení o zavedení i skončení nucené správy i jiná rozhodnutí úřadu se vztahují předpisy o správním řízení (" "). Účastníkem řízení je pouze dotčená družstevní záložna ( zákona o spořitelních a úvěrních družstvech). Ta má i právo odvolání proti rozhodnutí o uvalení nucené správy, které se podává k Ministerstvu financí. Jednou ze základních podmínek pro podání ústavní stížnosti je tvrzení, že napadeným zásahem orgánů veřejné moci byla bezprostředně porušena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Není tedy možné podat ústavní stížnost jménem jiné osoby, nebo podat stížnost za situace, kdy se stěžovatele napadený zásah dotýká pouze zprostředkovaně, což je situace, ve které se stěžovatel nachází, neboť jedním z důsledků uvalení nucené správy je i nemožnost člena volně nakládat s vloženými prostředky. Z uvedeného vyplývá, že osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti je pouze P., která je účastníkem správního řízení a do jejíchž právních poměrů bylo rozhodnutím úřadu přímo zasaženo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí Ú., v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění , jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti odvolává na ustanovení , podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Poněvadž ústavní stížnost byla odmítnuta z důvodu, že nebyla podána osobou oprávněnou, nelze výše citované ustanovení v daném případě aplikovat.

Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost byla odmítnuta, není možné se zabývat meritorním projednáním návrhu na zrušení části ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Jestliže Ústavní soud odmítne stížnost z procesních důvodů ( , o Ústavním soudu, ve znění ), je současně s ústavní stížností odmítnut také připojený návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákonu [ citovaného zákona].

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. září 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu