Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
40243.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 281/01
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti N.T.D., zastoupeného JUDr. B.G., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2001, sp. zn. 6 To 198/2001 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. května 2001 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon "), doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 2. února 2001, sp. zn. Nt 373/2000 , jakož i zrušení usnesení soudu prvého stupně. Napadenými usneseními nebylo vyhověno žádosti stěžovatele, aby bylo zahlazeno jeho odsouzení Okresním soudem v Domažlicích ze dne 22. července 1999, pod sp. zn. 1 T 70/99 .
Obecné soudy, dle názoru stěžovatele, neakceptovaly skutečnost, že se řádně chová a poctivě pracuje, když neshledaly tyto skutečnosti jako dostačující k postupu dle ustanovení § 69 odst. 3 trestního zákona, tedy k zahlazení odsouzení před uplynutím tří let, neboť dospěly k závěru, že aby tak mohl soud rozhodnout, musel by se stěžovatel chovat vzorně. K tomu stěžovatel namítá, že pokud by si soud vyžádal vyjádření místního úřadu v T., zjistil by vzorné chování a tedy i splnění požadavků § 69 odst. 3 trestního zákona.
Stěžovatel dále uvedl, že pokud by obecné soudy nezahladily odsouzení uvedeným způsobem, neudělí mu oddělení cizinecké policie další vízum k pobytu nad 90 dnů a bude muset z tohoto důvodu opustit území ČR.
V napadeném usnesení Krajského soudu v Plzni stěžovatel shledal porušení svého práva zaručeného v čl. 24 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), tedy že příslušnost k jakékoliv národnostní či etnické menšině nesmí být nikomu na újmu, když skutečnost, že stěžovatel je V. vedla soud k tomu, že jeho chování je hodnoceno toliko jako řádné a nikoliv jako vzorné. Současně shledal i porušení jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 Listin y, v tom, že si soud před vydáním rozhodnutí nevyžádal posudek z místního úřadu v T.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy, učiněné dle ustanovení § 42 odst. 4 zákona, vyjádřil účastník - Krajský soud v Plzni, prostřednictvím předsedy senátu 6 To, který plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a současně navrhl ústavní stížnost odmítnout.
Ústavní soud po posouzení všech podkladů shledal, že ústavní stížnost není důvodná.
Jak bylo zjištěno, stěžovatel byl Okresním soudem v Domažlicích dne 22. července 1999 odsouzen k peněžitému trestu pro úmyslný trestný čin. V takovém případě trestní zákon v ustanovení § 69 odst. 1 lit. c) stanoví, že k zahlazení odsouzení dojde za předpokladu, že odsouzený vedl řádný život po dobu nejméně tří let od výkonu trestu. Takový nárok tedy nevzniká automaticky, a proto ani na stěžovatelem požadovaném prominutí trestu dle § 69 odst. 3 trestního zákona, tedy aby jeho odsouzení bylo zahlazeno za dobu kratší než uvedené tři roky (za předpokladu vzorného chování a poctivého poměru k práci) není zákonný nárok. O takovém mimořádném postupu soud rozhodnout může, jsou-li splněny zákonem dané podmínky. Takové rozhodnutí však učinit nemusí a je zcela na jeho posouzení, zda byly zákonné předpoklady pro takový postup naplněny. Ústavnímu soudu pak nepochybně nepřináleží, aby v této roli obecný soud nahrazoval či opravoval. Stěžovatel opomíjí skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavo u ČR, je svěřena především obecným soudům, které zákonem stanoveným způsobem poskytují ochranu právům (čl. 90 ). Soudce pak je při rozhodování v rámci výkonu své funkce nezávislý (čl. 82 odst. 1 ).
Pokud se týká tvrzení, že důvodem nevyhovění žádosti stěžovatele měla být skutečnost, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem, a proto bylo uvedeným postupem porušeno jeho právo dle čl. 24 Listin y, Ústavní soud se s takovým závěrem neztotožnil. Pokud z rozhodnutí obecného soudu plynou pro stěžovatele i jiné důsledky, než ty o nichž rozhodoval soud napadeným usnesením, je třeba konstatovat, že obecnému soudu přísluší pouze posuzovat, zda jsou naplněny okolnosti k vydání rozhodnutí o zahlazení odsouzení a nikoliv důsledky, které mohou vyplývat ze zákona o pobytu cizinců na území ČR. Právo pobývat na území cizího státu samo o sobě nepochybně nepatří do katalogu základních lidských práv či svobod, a je věcí každého suverénního státu, v jakém rozsahu a za jakých podmínek takový pobyt umožní či strpí.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listin y, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listin y zaručeno. Tvrdil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že obecné soudy si v jeho věci nevyžádaly podklady, které mohly mít dle jeho názoru význam na jejich rozhodnutí, a neuvádí další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listin y, pak nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a opětovně poukázat na nenárokovost rozhodnutí, kterého se stěžovatel domáhal.
S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, nezbývá Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost z výše uvedených důvodů posoudit jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. září 2001
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu