Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 272/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti V.B., zastoupeného JUDr. A.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 16. 2. 2001, č.j. -72 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 8. 2000, č.j. -50, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 16. 2. 2001, č.j. -72 a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 8. 2000, č.j. -50, jimiž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba na uložení povinnosti žalovanému městu L., uzavřít kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. R., s odůvodněním, že v daném případě není dán právní základ k nahrazení vůle prodávajícího rozhodnutím soudu.

Stěžovatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení a tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces zakotvená v , a 2 a d ("Listina"). Zásah do svých ústavních práv spatřuje v tom, že dle jeho přesvědčení obecné soudy vadně právně posoudilyu označenou jako Usnesení 10, zasedání Zastupitelstva města L. č. 56/92 ze dne 24. 11. 1992, čehož důsledkem bylo jeho vyloučení z práva na odkoupení podílu na nemovitostech prodávaných městem L. jednotlivým nájemníkům bydlícím v předmětné nemovitosti. Dle jeho názoru je toto usnesení rozhodnutím orgánu veřejné správy, které z něho činí občana druhé kategorie, v nerovnoprávném postavení.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel zpochybňuje právní posouzení věci soudy obou stupňů. Na svém závěru vyjádřeném v odůvodnění napadeného rozsudku setrval.

Vedlejší účastník, město L., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vyslovil nesouhlas s tvrzením stěžovatele, že je občanem "druhé kategorie", který je na svých právech zkrácen, neboť v L., je řada občanů, kterým město svůj majetek neprodalo. Stěžovatel využil svého práva na soudní ochranu, jeho návrhu však nebylo vyhověno, a proto jeho ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Liberec, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatele.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením skutečností zjištěných v občanském soudním řízení obecnými soudy, jinak řečeno s výsledkem sporu. Na tom nic nemění jím proklamovaná vědomost o tom, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Odůvodnění ústavní stížnosti neobsahuje jakákoliv tvrzení podepřená důkazy resp. odkazem na ně, z nichž by bylo možno usuzovat, že k namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatele skutečně došlo.

Proto vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelovo tvrzení o namítaném zásahu do svých ústavních práv jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2001