Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 89/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným R.V., zast. advokátem JUDr. P.K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 4. 5. 2000, takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 6. 2. 2001 se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudů v Praze, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2000 a s ním spojeného rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 4. 5. 2000. To s tím, že vydáním označených rozhodnutí bylo zasaženo jeho základní právo spočívající v nerespektování zásady prezumpce neviny a v tomto směru poukázal na porušení d (dále), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále Pakt) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva).

Z uvedených rozhodnutí plyne, že navrhovatel byl pravomocně odsouzen mimo jiné i v bodě II. označeného rozsudku Městského soudu v Praze pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 4 trestního zákon (dále tr. zák.). O podaném odvolání navrhovatele (trestní věc spoluobžalovaného J.V. byla vyloučena ze společného řízení), rozhodoval Vrchní soud v Praze, který toto odvolání svým usnesením, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2000, podle § 256 trestního řádu (dále tr.ř.) zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že námitky uplatněné v odvolání ve vztahu k bodu II. napadeného rozsudku jsou opakováním a prohloubením obhajoby navrhovatele, kterou uplatnil v hlavním líčení. Dospěl k závěru, že nalézací soud se obhajobou navrhovatele zabýval a také se s ní vypořádal. Poukázal na to, že nalézací soud příslušným svědeckým výpovědím neuvěřil a odpovídajícím způsobem také vysvětlil proč. V neposlední řadě se zabýval i námitkou spočívající v tom, že nalézací soud považoval za důkaz dosud pravomocně neskončené vyšetřování ve věci sp. zn. VV 5006/40-MJ-98. K tomu odvolací soud poukázal na argumentaci užitou v odůvodnění napadeného rozsudku, která se uvedené námitky týká a spočívá v tom, že vyžádání uvedeného spisu nebylo nutné, protože závěr (stran viny), ke kterému nalézací soud dospěl je výsledkem důkazů, které byly provedeny v hlavním líčení a nevychází se závěrů vyšetřovatele.

V podaném návrhu poukázal navrhovatel na to, že neexistence zboží na leasing v garáži v H., se opírá o fragmenty uvedeného policejního spisu, kdy trestní oznámení podané v této souvislosti navrhovatelem bylo vyšetřovatelem dle § 159 odst. 1 tr.ř. odloženo a navrhovateli nebylo doručeno. Má za to, že je nepřípustné, aby v jednom, tehdy pravomocně neskončeném trestním řízení byla jako důkaz uváděna zjištění, která byla učiněna v druhém pravomocně neskončeném trestním řízení a naopak. V uvedeném postupu spatřoval porušení zásady prezumpce neviny zakotvené v y, v Paktu a Úmluvy a v konečném důsledku porušení jeho práva na soudní a jinou ochranu. Napadená rozhodnutí obecných soudů proto navrhl zrušit.

K věci se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který poukázal na to, že okolností namítaného uložení zboží v označené garáži (což je podstatou námitek vznesených v návrhu) se soudy zabývaly, podrobně tuto okolnost hodnotily a dospěly ke správnému závěru, když uváděné rozhodnutí vyšetřovatele nebylo považováno za důkaz, když ke zjištění skutkového stavu soudy dospěly na základě důkazů provedených v rámci hlavního líčení v důsledku kterých bez jakékoliv pochybnosti byla prokázána vina navrhovatele, když ten se trestné činnosti soudy popsané nepochybně dopustil. Návrh tak považuje v celém rozsahu za neopodstatněný a navrhl jej odmítnout.

VSZ se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem přípisem ze dne 20. 2. 2001 vzdalo.

Vycházeje z okolností případu, rozhodnutí obecných soudů, argumentace užité navrhovatelem i vyjádření dalšího účastníka řízení, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Z hlediska ústavně právního, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy pátémy i namítaných ustanovení Paktu či Úmluvy. Nelze než odkázat na závěry, ke kterým dospěly obecné soudy, když ty byly vybudovány na skutkových okolnostech zjištěných a prokázaných v rozsahu, který umožnil soudům dospět odpovídajícím způsobem k nepochybnému závěru o vině. Vycházely přitom ve svých úvahách z řady provedených důkazů a také Ústavní soud je přesvědčen, že jejich hodnocení (i samotné provedení důkazů) umožnilo nepochybně rozhodnout o vině. Tvrzení, že nepravomocné rozhodnutí vyšetřovatele o odložení věci v jiném řízení vedlo k prokázání trestné činnosti navrhovatele neodpovídá skutečnosti, tedy celkovému rozsahu, způsobu i obsahu dokazování vedeného před soudy. Tento jejich postup i závěry z něj plynoucí nelze označit za protiústavní obecně, ani z hledisek uváděných navrhovatelem, tedy porušení namítané zásady spočívající v prezumpci neviny. V konečném důsledku tak nebylo zasaženo ani namítané právo na soudní ochranu z hledisek vymezenýchu, Paktem či Úmluvou.

S ohledem na uvedené tak nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2001

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu