Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 418/01

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného Mgr. R.F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. května 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. , v trestní věci, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 9. července 2001, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. května 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. . Rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z , a d (dále jen "").

Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo zjištěno následující: Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, s výjimkou rozhodnutí o náhradě škody v adhézním řízení, uložení trestu propadnutí věci [§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.] a rozhodnutí o vrácení věci (§ 80 odst. 1 tr. řádu), bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. , jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 10 odst. 1 písm. a), § 234 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1, § 238 odst. 1, 3 tr. zák., a jímž mu byl podle § 234 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let.

Dle názoru stěžovatele namítaného dotčení základního práva na spravedlivý proces, základního práva plynoucího z rovnosti účastníků řízení a základního práva na zákonný trest se obecné soudy dopustily tím, že z trestního spisu nebyly vyřazeny nepřípustné důkazní prostředky (záznamy z odposlechů telekomunikačního provozu a záznamy o podání vysvětlení), dále tím, že porušily zásadu zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti při stanovení trestu a konečně tím, že použily jako důkaz úřední záznam, byť tento mohl a měl být nahrazen výslechem policistů, kteří jej pořídili.

Dle ustanovení , senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jakož i Okresní soud v Olomouci při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z tr. řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení a konečně svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. V této souvislosti Ústavní soud toliko odkazuje na usnesení Okresního soudu v Olomouci, prohlášené v průběhu hlavního líčení dne 22. ledna 2001 (spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , č. l. 717), jímž byl zamítnut návrh státního zástupce OSZ provést důkaz záznamem o telefonickém odposlechu z č. l. 309-367, uvedeného soudního spisu. Ústavní soud dále odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v němž je argumentováno výpovědí spoluobžalovaného, učiněnou po sdělení obvinění (č. l. 197), a konečně na provedení důkazu nalézacím soudem úředním záznamem za splnění podmínek, vyžadovaných v ustanovení § 213 odst. 1 tr. řádu. Nevyřazení příslušných dokumentů ze soudního spisu (záznamů z odposlechů telekomunikačního provozu a záznamů o podání vysvětlení) nalézacím soudem, jakkoli jim nebyl přiznán status důkazů, lze považovat za opodstatněné z pohledu v úvahu přicházejících přezkumných řízení.

Napadenými rozhodnutími obecné soudy tudíž neporušily jak základní práva na řádný proces ( a y), tak i základní práva plynoucí ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (y).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2001