Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 163/01

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele L.B., zastoupeného JUDr. Ing. P.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2000, sp. zn. , a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. června 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech zakotvených v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v a násl. d, jakož i v , a y ČR. Vyslovil přesvědčení, že k jeho odsouzení pro trestný čin loupeže a pokusu vydírání došlo bez dostatečného prověření tvrzení obhajoby a na základě nepřesvědčivých důkazů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudků napadených ústavní stížností zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o rozsah a hodnocení všech provedených důkazů, v předmětné věci bylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Soud II. stupně se pak v obsáhlém a přiléhavém odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání, a proto na jeho obsah lze zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 20. září 2001