Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 348/01

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P.V., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení a FŘ, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí FŘ ze dne 3. 12. 1997, čj. 5541/110/96, a věc mu vrácena k dalšímu projednání. V ústavní stížnosti v podstatě uvádí, že i když se žalobou domáhal vydání zrušujícího rozhodnutí, nesouhlasí s důvody, pro které tak soud učinil, a s právními závěry, které v odůvodnění rozhodnutí vyslovil. Je přesvědčen, že soud vycházel z formálních předpokladů, které neodpovídají faktickému stavu, ve skutečnosti svými závěry přisvědčuje žalovanému, a dobírá se tak opačného východiska pro rozhodování ve věci, ve které bylo kardiální otázkou posouzení, zda stěžovatel podnikal spolu s dalším subjektem ve sdružení, či nikoliv a tomuto hledisku pak korespondující zařazení firmy stěžovatele jako daňového subjektu. Stěžovatel soudu vytýká i další pochybení, kterých se měl dopustit, zejména to, že se řadou dalších tvrzení stěžovatele nezabýval a ani je nepřezkoumával ve vztahu k postupu obou instancí správních orgánů.

FŘ ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že s tvrzeními stěžovatele nesouhlasí a navrhlo potvrzení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Krajský soudu v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl obdobnou argumentaci jako v odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že správní žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno jako celek, a tudíž ústavní stížnost směřuje proti odůvodnění rozsudku.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím krajského soudu a dospěl k závěru, že není přípustná.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v předmětné věci splněna uvedená procesní podmínka přípustnosti ústavní stížnosti, přičemž s ohledem na výše uvedené skutečnosti musel konstatovat, že věc dosud není pravomocně skončena. V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu se výslovně konstatuje, že některé z důvodů, v nichž stěžovatel spatřoval nezákonnost rozhodnutí finančního ředitelství, soud uznal a některé nikoliv, napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu, neboť žalovaný rozhodl o předmětu řízení jedním rozhodnutím a též jedním výrokem. Napadeným rozhodnutím soudu je tak stěžovateli otevřena možnost k novému posouzení oprávněnosti a důvodnosti postupu příslušných orgánu v souvislosti s posuzováním jeho daňového případu.

Přestože právní názor, vyslovený v odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, je pro další řízení před finančním orgánem závazný, Ústavní soud není oprávněný, s ohledem na jeho kompetence danéu ČR a , o Ústavním soudu, zasahovat do řízení a věc hmotněprávně posuzovat ještě před vyčerpáním všech zákonem stanovených prostředků. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl.d důsledně řídí principem subsidiarity.

Stěžovatel bude mít po vydání konečného rozhodnutí finančních orgánů ve věci možnost opětovně se domáhat jejich přezkoumání správní žalobou a teprve po vyčerpání tohoto prostředku bude mít možnost eventuálně se obrátit s ústavní stížností proti konečnému rozhodnutí soudu, jako poslednímu procesnímu prostředku zákonem stanovenému k ochraně jeho práv, na Ústavní soud.

S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a proto mu nezbylo než jej dle ustanovení , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2001

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj