Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 447/2000

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti O.,

s.r.o., zastoupené JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. -8,

za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a to se

souhlasem účastníka řízení bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 31. 3.2000, č.j. -8, se zrušuje.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2000 se

stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. -8,

kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Celního

ředitelství v Plzni ze dne 20. 1. 2000, zn. 11004/1-2069/4/99,

kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu

Folmava ze dne 30. 8. 1999, čj. 7434/99. Posledně uvedeným

rozhodnutím Celní úřad Folmava vyzval stěžovatelku jako ručitele

k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka P. K.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její

ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl.

36 odst. 1 d ("Listina") a že

postup soudu byl odepřením spravedlnosti a porušením y

České republiky ("Ústava"). Nesouhlasí s právním názorem správního

soudu, dle něhož výzva celního úřadu k zaplacení splatného

nedoplatku celního dluhu za dlužníka je rozhodnutím procesní

povahy a z toho důvodu je vyloučena z přezkumu podle § 248 odst.

2 písm. e) Již v odvolání proti výzvě uvedla, že záruční

podepsala v omylu vyvolaném J. K., vystupujícím v celním

řízení za P. K. v rozporu s udělenou plnou mocí, která ho

neopravňovala v daném celním řízení činit právní úkony. Dle jejího

názoru právní mocí výzvy k zaplacení splatného nedoplatku za

dlužníka je získán exekuční titul, o jehož dopadu na hmotná práva

a povinnosti nelze mít pochybnosti. Z toho důvodu je přesvědčena,

že napadené rozhodnutí krajského soudu není správné, čemuž

nasvědčuje i názor téhož soudu vyslovený v rozsudku č.j. 30 Ca

171/98-22, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca

259/96-23. Sdělením ze dne 2. 7. 2001 stěžovatelka vyslovila

souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst . 2 zákona č.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvedl, že při rozhodování vycházel ze závěru,

že žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo

procesní povahy, a tak bylo podle

vyloučeno z přezkumu. S námitkou stěžovatelky, že žalobou

zpochybněné rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení zasáhlo

stěžovatelku ve sféře hmotného práva, a proto nemělo být řízení

o žalobě skončeno procesně, se neztotožňuje, přičemž konkrétní

důvody jsou obsaženy v odůvodnění napadeného usnesení.

Stěžovatelka se může domáhat soudní ochrany v nalézacím řízení ve

smyslu III. části , prostřednictvím institutů zařazených

v § 550, příp. § 451 a násl. obč. zák., jak ostatně také bylo

uvedeno ve zpochybněném soudním rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby

Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl, a vyjádřil souhlas

s upuštěním od ústního jednání.

Celní ředitelství Plzeň se svého postavení vedlejšího

účastníka výslovně vzdalo.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.

zn. , připojil vlastní spisy IV. ÚS 445/2000 a IV. ÚS

448/2000, a poté co se seznámil se shromážděnými podklady pro

rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba zcela

vyhovět, a to z důvodů, uvedených v nálezech ze dne 10. 7. 2001,

sp. zn.

a

sp. zn.

, jimiž je ve

smyslu § 23 zákona vázán a od nichž nemá důvod se odchylovat.

S ohledem na totožnost účastníků těchto řízení Ústavní soud

odkazuje na odůvodnění těchto nálezů, a shrnuje, že pokud správní

soud dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí celního orgánu je jen

úkonem procesní povahy, přestože má všechny atributy meritorního

rozhodnutí správního orgánu, vytvořil zastavením řízení o podané

správní žalobě stav, že stěžovateli byl znemožněn přístup

k nezávislému a nestrannému soudu, který by jeho námitky, týkající

se neplatnosti záruční y, mající základ v právu hmotném,

posoudil, a jednal tak v rozporu s y

základních práv a svobod. Z uvedených důvodů bylo proto usnesení

Krajského soudu v Plzni Ústavním soudem zrušeno (§ 82 odst. 2,

odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 8. 2001