Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 256/01

Ústavní soud

rozhodl dne 27. srpna 2001 v senátě, ve věci

ústavní stížnosti H. L-ové, proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 24. 1. 2001, čj. -27, za účasti

Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a vedlejších

účastníků 1) obce H., 2) R., SBD, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2001, čj.22 Ca 170/2000-27, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelka uvádí, že tímto

rozsudkem došlo k porušení y ČR, jakož i odst.

1 a d (dále jen

"Listina"). Krajský soud zcela pominul, že po předcházejícím

neúspěšném nátlaku na právní předchůdkyni stěžovatelky začaly být

na předmětných pozemcích bez jejího souhlasu stavěny bytové domy,

aniž by tuto situaci mohla jakkoli ovlivnit. Krajský soud

nevyvodil také žádné závěry ze skutečnosti, že existence pole

a zahrady právní předchůdkyni stěžovatelky umožňovala chov

domácího zvířectva a dále plody ze zahrady, takže ztrátou

předmětných pozemků se snížila její životní úroveň, aniž by tuto

ztrátu mohla dále něčím kompenzovat, zejména, když jí nebyly

nabídnuty náhradní pozemky obdobného charakteru. Z těchto, jakož

i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření z 2. 7. 2001 navrhl

odmítnutí ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka namítá pouze

hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů,

čímž převádí projednávanou věc do roviny, kdy Ústavní soud by měl

představovat jen další soudní instanci.

Vedlejší účastníci obec H. a R., SBD, v Opavě se k ústavní

stížnosti nevyjádřili.

Pozemkový fond ČR v Praze se postavení vedlejšího účastníka

vzdal.

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového

úřadu, sp. zn. 1840/92, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím

tohoto úřadu ze dne 24. 2. 2000, čj. OPÚ/1840/92-RB/2, bylo

v restitučním řízení vedeném podle tímto

úřadem rozhodnuto tak, že stěžovatelka není vlastníkem pozemků

v k. ú. Ch. ve Slezsku, ve výroku toho rozhodnutí blíže

označených. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl pozemkový úřad, že

v projednávané věci je jednoznačně splněna podmínka tísně uvedená

v ustanovení , o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nikoli

však existence nápadně nevýhodných podmínek. Při posuzování

nápadně nevýhodných podmínek pozemkový úřad zkoumal správnost

kupní ceny a dospěl k závěru, že z tohoto důvodu nápadně nevýhodné

podmínky splněny nejsou. Ze spisu Krajského soudu

v Ostravě Ústavní soud dále zjistil, že o návrhu stěžovatelky na

přezkoumání zákonnosti citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu

rozhodl tento soud tak, že rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil.

V důvodech svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné konstatoval

právní bezvýznamnost stěžovatelčina tvrzení, že původní vlastnice

uzavřením kupní smlouvy přišla o zdroj obživy, neboť podle jeho

názoru bylo prokázáno, že pozemky sloužily stavebním účelům již

v roce 1967, takže v době uzavírání kupní smlouvy je původní

vlastnice již nemohla používat.

K otázce nápadně nevýhodných podmínek se kupř. vyjádřil již

Nejvyšší soud ČR ve stanovisku občansko právního kolegia z 15. 7.

1993, (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.

34/1993), když konstatoval, že nápadně nevýhodnými podmínkami ve

smyslu ustanovení

nelze rozumět vždy jen rozpor s cenovými předpisy, ale také i jiné

další okolnosti. Může jít např. o případ, kdy vlastník obytné

budovy patřící k původní zemědělské usedlosti se po nuceném

vystěhování z obce přestěhoval do jiné obce, v níž žil v podstatně

v horších podmínkách. Stěžovatelka již v řízení před správním

orgánem tvrdila, že ztrátou předmětné parcely došlo k značnému

snížení životní úrovně původní vlastnice, neboť tím pozbyla

podstatný zdroj obživy, stejně jako možnost chovu domácího

zvířectva. Její právní předchůdkyně nebyla nikdy a nikde

zaměstnána a pracovala pouze na poli a zahradě, žijíc - vedle

skromného platu svého manžela, zřízence - z výtěžku pole

a ovocného sadu. S tímto jejím tvrzením se pozemkový úřad

nevypořádal vůbec, Krajský soud v Ostravě pak vskutku kuriózním

způsobem, když v neprospěch stěžovatelky vzal za prokázáno, že

pozemky byly používány pro stavební účely již od roku 1967, takže

v době uzavírání kupní smlouvy ze dne 23. 10. 1968 právní

předchůdkyně stěžovatelky již pozemky nemohla užívat. Krajský soud

v tomto svém závěru ponechal zcela stranou skutečnost, svědčící

naopak výrazně ve prospěch stěžovatelky, totiž to, že původní

vlastnice nemohla pozemky užívat jen proto, že na jejím pozemku se

zcela protiprávně začalo stavět.

Není úkolem Ústavního soudu, aby sám zkoumal, zda a v jakém

rozsahu se odnětím pole a ovocného sadu zhoršily životní podmínky

právní předchůdkyně stěžovatelky, není však pochyb o tom, že tím,

že tato otázka zkoumána nebyla, resp. byla zkoumána způsobem

právně zcela nepřípustným, a dokonce nepochopitelným, bylo

stěžovatelce odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 odst. 1 y ČR. Bylo-li by totiž prokázáno, že pozbytím pole

a zahrady by stěžovatelka byla nucena žít v podstatně horších

podmínkách, bylo by nutno tuto skutečnost zvážit při rozhodování

o restitučním titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení y podle ustanovení

písm. a) , o Ústavním soudu, vyhověl

a napadený rozsudek podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. srpna 2001