Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 488/01

Senát Ústavního soudu České republiky složený z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Antonína Procházky rozhodl ve věci ústavní stížnosti F. B., právně zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 10. 8. 2001 došel Ústavnímu soudu návrh ze dne 8. 8. 2001 F. B., právně zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, jímž brojí proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. .

Návrhem napadané rozhodnutí krajského soudu konstatovalo, že se stížnost navrhovatele proti usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 22. 5. 2001, č. j. Nt 770 /2000-33 podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. ř."), jímž byla zamítnuta žádost navrhovatele o propuštění z ochranného ústavního psychiatrického léčení, zamítá.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení navrhovatele, podle kterého krajský soud napadeným usnesením porušil jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu ve smyslu a 6y základních práva a svobod, č. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Z uvedeného ustanovení plyne, že osobní svoboda je zaručena a že zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu; takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

Podle tvrzení navrhovatele "...proti své vůli může být držen v psychiatrické léčebně toliko postupem podle , , a , nikoliv však podle tr. zákona po dobu, která již o 24 let přesahuje dobu, na kterou by mu vůbec bylo možné uložit trest odnětí svobody za trestný čin krádeže podle tr. zákona, pro který mu okresní soud v Klatovech svým usnesením č. z 5. září 1975 uložil ochranné ústavní psychiatrické léčení." Z těchto důvodů podává ústavní stížnost proti citovanému usnesení krajského soudu, jíž se domáhá jeho zrušení.

Z odůvodnění přiložené kopie ústavní stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu Ústavní soud zjistil, že ochranné léčení bylo navrhovateli okresním soudem uloženo podle § 72 odst. 1 písm. a) /správně má být "odst. 2"/ a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zák."). Ukončení ochranného léčení ve smyslu § 72 odst. 5 tr. zák., kterého se dovolává ústavní stížnost, je přípustné pouze v případě uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. Ve vztahu k ochrannému léčení, uloženému navrhovateli podle písmene a) téhož ustanovení, se uplatní věta prvá § 72 odst. 5 tr. zák., tzn., že "Ochranné léčení potrvá, pokud to vyžaduje jeho účel."

Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, konstatovaného v napadeném rozhodnutí obecného soudu, vyplývá, že "...pobyt F. B. (navrhovatele) na svobodě je i nadále nebezpečný, když stále trvají poruchy chování s projevy nesnášenlivosti, hádavosti, resonance, maladaptace a explozivity, stupňující se často v agresivitu verbální i brachiální." Z toho krajský soud dovozuje, že "Současný psychický stav jmenovaného neposkytuje záruku dodržování povinností souvisejících s prováděním ambulantní formy léčení... je zřejmé, že není na místě ani přeměna ústavního léčení na léčení ambulantní." Podle konstatování napadeného usnesení, domáhal-li se navrhovatel propuštění z ochranného léčení a zároveň toho, že bude nařízeno příslušnému soudu, "...aby o dalším trvání léčení rozhodoval v civilním řízení.", nelze takovýto postup akceptovat, protože "Trestní řád, ani jiný předpis nedává stížnostnímu soudu možnost k takovému postupu. ... ustanovení , na která je poukazováno, se vztahují na zcela jinou problematiku a netýkají se situace, kdy je určitá osoba držena vu za účelem ochranného léčení nařízeného soudem v trestním řízení."

Návrh se tedy domáhá jiného hodnocení zmíněného důkazu (tzn. znaleckého posudku), o nějž se opíraly oba obecné soudy, které by měl provést Ústavní soud. Tedy hodnocení, které by navíc bylo v rozporu se zákonem.

Uvedené je ve světle odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí zjevně neopodstatněným požadavkem, neboť Ústavní soud do práva soudů nalézacího a stížnostního na volné hodnocení důkazů jimi samotnými (ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")) zasahovat nemůže, nehledě na fakt, že v jejich postupu nebylo možno zjistit ani pouhou nezákonnost.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle § 43 odst. 2, písm. a) zákona mimo ústní jednání návrh pro jeho neopodstatněnost odmítnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 28. srpna 2001

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu