Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 456/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. H. S., proti usneseni Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.6.2001, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a v odůvodnění svého návrhu uvádí, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.6.2001, sp. zn. , jímž prvoinstanční soud rozhodl podle ust. § 71 odst. 2 trestního řádu o prodloužení lhůty trvání vazby stěžovatele do 9.9.2001. Navrhovatel zdůrazňuje, že doba trvání vazby byla v jeho případě prodloužena již potřetí, což stěžovatel pociťuje jako zcela neodůvodněný a protiústavní zásah do svého práva na osobní svobodu, ve smyslu odst 1, odst. 2, odst. 5d (dále jen "").

Předmětné usnesení je podle názoru stěžovatele ryze účelové, když jeho odůvodnění prý po obsahové stránce odporuje provedeným důkazům a je zcela nepravdivé, neboť povšechně pojatý odkaz na nutnost provádění výslechu dalších, blíže neuvedených svědků, jejichž počet se prý může dle libovůle vyšetřovatele neustále zvětšovat, není v souladu se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu a y, když současně pro svou procesní i věcnou neurčitost prý zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které poté vede k protiústavnímu omezení osobní svobody.

Z připojeného usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.6.2001, sp. zn. , se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro skutky, právně kvalifikované jako trestné činy loupeže (§ 234 odst. 1, odstavec 2 písmeno a), b) trestního zákona), loupeže (§ 234 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 trestního zákona) a omezování osobní svobody (§231 odstavec 1, odstavec 3 trestního zákona). Navrhovatel je stíhaný pro velmi závažnou trestnou činnost, páchanou způsobem odůvodňujícím přísnější právní kvalifikaci, jež úzce souvisí s trestnou činností dalších osob. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16.6.2000, sp. zn. , podle ust. § 68 trestního řádu z důvodů uvedených v ust. § 67 odstavec 1 písmeno a), b), c) trestního řádu. Tyto vazební důvody trvají i nadále, jak uvedl shora označený soud, když dle jeho zjištění z předmětného spisu vyplývá, že v březnu 2001 vrácené vyřízené žádosti o právní pomoc nebylo vyhověno všem jejím bodům, zejména nebyli vyslechnuti požadovaní svědci, takže žádost musela být znovu dne 26.4.2001 do Spolkové republiky Rakousko odeslána.

Z výše uvedeného důvodu okresní soud podle ust. § 71 odstavec 2 trestního řádu prodloužil vazbu stěžovatele do 9.9.2001.

Krajský soud v Ostravě na základě stížnosti navrhovatele (obviněného) posoudil napadené usnesení a stížnost podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil s vývody okresního soudu a zdůraznil nutnost vyčkat vyhovění žádosti o právní pomoc, opakovaně odeslanou do Spolkové republiky Rakousko.

Ústavní stížnost nelze považovat za opodstatněnou.

Ústavní soud nesouhlasí s názorem stěžovatele, že v rozhodnutí o vazbě, resp. o jejím prodloužení, nemohou vedle sebe obstát dva vazební důvody, totiž panující obava z útěku stěžovatele, jako cizince, z území České republiky a další reálná možnost z pokračování páchání trestné činnosti. Oba tyto důvody připouští zákon a obecné soudy jasně vyložily důvody, pro které existují dvě reálné možnosti dalšího počínání stěžovatele v případě, že by byl propuštěn v tomto stadiu trestního řízení na svobodu. Ostatně shora uvedené důvody trvání vazby jsou v případě navrhovatele jen velmi logickým vyústěním dosavadních výsledků vyšetřování, kdy lze stěží očekávat, že stěžovatel, jemuž hrozí možný vysoký trest odnětí svobody, a který jako cizinec nemající pevnějších vazeb k České republice, s možností kdykoli opustit její území, by mohl poskytnout opodstatněnou záruku, že v případě propuštění na svobodu se dobrovolně podrobí všem úkonům trestního řízení a v dosahu orgánů činných v trestním řízení vyčká na území ČR pravomocného soudního rozhodnutí ve své trestní věci.

Podle y nikdo nesmí být zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V daném případě byla příslušná zákonná ustanovení v celém rozsahu dodržena, včetně nutnosti přihlédnout k presumpci neviny. Nebylo tedy důvodu pochybovat nejen o zákonnosti, ale i o ústavnosti napadeného usnesení.

Závěrem považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že předmětné usnesení krajského soudu nemá povahu konečného rozhodnutí, neboť se jedná o rozhodnutí odrážející určité stadium trestního řízení, kdy stěžovateli nic nebrání se v případě opětovného prodloužení vazby domáhat cestou stížnosti přezkoumání důvodnosti takového rozhodnutí.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby ústavní stížností napadené usnesení zrušil.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu ÚS

V Brně dne 28. srpna 2001