Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 283/01

Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) J.J., 2) A.S., oba zastoupeni JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.2.2001, čj. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2000, čj. -36, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelů na vydání živého a mrtvého inventáře, poněvadž návrh uplatnili u soudu po uplynutí prekluzivní lhůty.

Dle názoru stěžovatelů byla postupem soudu porušena jejich základní práva, a to právo na spravedlivý proces zakotvené v , a zasaženo do vlastnického práva, chráněného d (dále jen "").

Nesprávnost postupu obecných soudů spatřují ve skutečnosti, že soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že v dané věci jde o nároky matky prvého stěžovatele, která zemřela dne 8. 2. 1993, tedy ještě před uplynutím lhůty pro uplatnění nároku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen " "). Dědické řízení dosud nebylo skončeno, proto nemohla uplynout lhůta pro uplatnění nároku u soudu, tato počne běžet až po právní moci rozhodnutí o dědictví.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že se stěžovatelé žalobou podanou dne 16. 5. 2000 domáhali vydání živého a mrtvého inventáře podle § 20 zákona o půdě.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 10. 2000, čj. -36, návrh zamítl z důvodu, že byl podán po uplynutí prekluzivní lhůty. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění pak uvedl, že z ustanovení § 20 odst. 5 zákona o půdě vyplývá, že právo na náhradu živého a mrtvého inventáře zaniká, nebude-li uplatněno ve lhůtách uvedených v § 13 tohoto zákona, což je v daném případě do 31. 3. 1993. Poněvadž stěžovatelé podali žalobu po uplynutí této lhůty, jejich nárok zanikl, a proto soud I. stupně žalobu stěžovatelů po právu zamítl.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s výsledkem občanskoprávního sporu, přičemž svoji argumentaci směřují ke způsobu interpretace běhu prekluzivní lhůty. K tomu Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že zákon v některých případech stanoví lhůtu pro uplatnění určitých práv s tím, že právo, které nebylo uplatněno ve lhůtě, zaniká. Nezáleží na tom, z jakého důvodu nebylo právo včas uplatněno. Zákonné prekluzivní lhůty nelze prodloužit a právo, jež zaniklo prekluzí, nelze přiznat. Soud k zániku práva přihlíží z úřední povinnosti, bez ohledu na stanovisko účastníků řízení, neboť prekludované právo zaniká ex lege . Pouze výjimečně dochází v určitých případech ze zákona ke stavení, případně přerušení, prekluzivní lhůty, což vyplývá vždy z příslušných ustanovení zákona. V dané věci se však běh prekluzivní lhůty nepřerušuje, nestaví, neboť ustanovení § 20 odst. 5 zákona o půdě takovou možnost nepřipouští. Na její běh tedy úmrtí oprávněné osoby nemá vliv a nelze jej vázat na probíhající a dosud neukončené dědické řízení. Stěžovatelé v dané věci opomenuli, že podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona o půdě, zemřel-li původní vlastník, nebo byl-li prohlášen za mrtvého, má právo požadovat náhradu další oprávněná osoba uvedená v ustanovení § 4 odst. 2 zákona o půdě. Jestliže tedy zemřel původní vlastník před uplynutím prekluzivní lhůty, aniž uplatnil svůj nárok u soudu, měla tuto možnost v zákonem určené lhůtě, tedy do 31. 3. 1993, učinit oprávněná osoba na základě zmíněného § 4 odst. 2 zákona o půdě, což se v daném případě nestalo a návrh podaný k soudu dne 16. 5. 2000 je návrhem uplatněným po uplynutí prekluzivní lhůty. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že neshledal porušení zásad spravedlivého procesu zakotveného v y, garantovaného y, poněvadž obecné soudy postupovaly ústavně konformním způsobem v souladu s principy zakotvenými v hlavě pátéy. Pokud se týká ochrany vlastnických práv zakotvených v y, jde o ochranu vlastnického práva konstituovaného, nikoli pouze tvrzeného nároku na ně, proto i v této části shledal Ústavní soud návrh jako nedůvodný.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné

V Brně dne 30. srpna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu