Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 468/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P., a. s. zastoupeného JUDr. PhDr. S. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2000, č. j. -221, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. prosince 1995, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva, zaručená a d, jakož i Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž jednal a rozhodoval odvolací soud, na hodnocení dědického nároku M. H., dědických nároků po jmenované a po A. H., dále na námitky, k nimž soud nepřihlédl a s nimiž se nevypořádal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ , odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku č. j. -221 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. května 2001, č. j. -249, bylo zjištěno, že jmenovaný soud zamítl dovolání, podané stěžovatelem, když tak rozhodl o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje, a tedy o prostředku, který byl stěžovatelem uplatněn. Jak je zřejmé z obsahu návrhu, ten citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nenapadá, směřuje proti rozsudkům soudu I. a II. stupně a je třeba uvést, že v době podání ústavní stížnosti šlo o návrh, učiněný před vyčerpáním všech procesních prostředků, když, jak výše uvedeno, tímto posledním prostředkem bylo dovolání ( , ve znění pozdějších předpisů).

Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2001