Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 10/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti L., s. r. o., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2000, č. j. -25, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se svým podáním ze dne 5. 1. 2001, které bylo Ústavnímu soudu doručeno téhož dne, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2000, č. j. -25.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadla žalobou u Krajského soudu v Brně rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 21. 4. 1998, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září 1994 ve výši 43.363,- Kč. V žalobě poukázala stěžovatelka na okolnosti, za nichž uskutečňovala dovoz zboží, na skutečnosti, na které nebyl vzat zřetel při vydání dodatečného platebního výměru, a na právní ustanovení, dle nichž mělo být postupováno. Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl, své rozhodnutí, dle názoru stěžovatelky, odůvodnil nepřesvědčivě, se všemi námitkami obsaženými v žalobě se nevypořádal a neaplikoval ústavně konformním způsobem právní předpisy v otázce vymezení pojmu "předběžná otázka" ve smyslu ustanovení , o správě daní a poplatků, z čehož vyplývá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V důsledku uvedených pochybení pak nebyla podle názoru stěžovatelky v řízení o přezkoumání správního rozhodnutí respektována vázanost daňových orgánů rozhodnutím v celním řízení. Podle přesvědčení stěžovatelky Krajský soud v Brně svévolně porušil zákonná ustanovení a zasáhl do práv stěžovatelky, která jsou zaručena a 36 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

S ohledem na obsah ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření a spis, sp. zn. , Krajského soudu v Brně. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2001 uvedl, že se s důvody ústavní stížnosti neztotožňuje a nadále setrvává na stanovisku, které v napadeném rozhodnutí odůvodnil, a to, že uvedení podpoložky celního sazebníku a celní sazby v rozhodnutí v celním řízení ("JCD"), není rozhodnutím o sazebním zařazení zboží, neboť tím je podle názoru soudu rozhodnutí podle celního , přičemž stěžovatelka takové rozhodnutí, kterým by byl správce daně vázán, nepředložila. Ani námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku nepovažuje krajský soud za opodstatněnou, neboť v odůvodnění rozsudku jsou seznatelné všechny relevantní okolnosti, o které soud opřel svůj závěr o nedůvodnosti žalobních námitek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , o Ústavním soudu].

Z předloženého spisového materiálu ani z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. -25, vyhlášeného dne 25. 10. 2000, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolávala, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s a 250j odst. 1 , v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě a nebylo shledáno pochybení při aplikaci ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, či zákona celního č. , ve znění pozdějších předpisů.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 8. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu