Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 358/01

Senát Ústavního soudu, složený z jeho předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivany Janů, rozhodl ve věci návrhu J. J., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 12. 6. 2001 došel včas Ústavnímu soudu návrh ze dne 8. 6. 2001, jehož obsahem byla stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. , kterým byl zamítnut návrh stěžovatele podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. ř.", na odnětí a přikázání věci, vydanému v dosud pravomocně neskončené trestní věci stěžovatele vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec pod sp. zn. , pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. zák.", kdy napadeným usnesením nebylo návrhu stěžovatele na delegaci vyhověno.

V podané ústavní stížnosti navrhovatel konstatuje, že ve své trestní věci, vedené u jmenovaného krajského soudu podal návrh na delegaci, kterému nebylo napadeným usnesením vyhověno, neboť vrchní soud neshledal pro ni zákonné důvody.

Tvrdí, že napadeným rozhodnutím obecného soudu měla být porušena v d č. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "Listina", ústavně zaručená zásada rovnosti a právo na fair proces, dále právo na spravedlivý proces podle y a právo na proces u nestranného soudu podle y.

Vzhledem k dále uvedeným skutečnostem se v petitu svého návrhu proto domáhá jeho zrušení.

Návrh na delegaci opřel tehdy stěžovatel o své přesvědčení, že soudce jmenovaného krajského soudu jako prvostupňového, Mgr. K. K., porušil jeho právo na obhajobu a rovnost stran tím, že stěžovatele nepravdivě nařknul v dopise Ministerstvu spravedlnosti (č.j. -755) z ovlivňování přípravného řízení během vazby stěžovatele, uvalené na něj podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. K prokázání svých tvrzení navrhl výslechy dalších soudců jmenovaného krajského soudu, jakož i Okresního soudu v Liberci.

Souběžně s návrhem na delegaci podal i žádost ve smyslu § 30 tr. ř., když se domníval, že jmenovaný soudce obecného soudu "...zcela jasně projevil enormní zájem zůstat v projednávané věci jako soudce, ač musí být srozuměn jakou úlohu v této kauze má."

Kromě toho podává stěžovatel na zmíněného soudce krajského soudu trestní oznámení, neboť "...pojal podezření, že se dopustil tr. činu zneužití pravomoci veřejného činitele, podle § 158 tr. z., poškozování cizích práv, podle § 209 tr. z., pomluvy podle § 206 tr. z."

Předmětem podané ústavní stížnosti však zůstává pouze výše specifikované usnesení vrchního soudu.

Napadené rozhodnutí vrchního soudu samotné vycházelo ze zjištění, že podmínky postupu podle § 25 tr. ř. ve věci stěžovatele nebyly naplněny. Zejména to platí podle jeho názoru o "důležitých důvodech" takovéto delegace. Zde se obecný soud opíral o konstantní judikaturu, podle níž podjatost jednoho nebo několika soudců téhož obecného soudu, popř. nutnost jejich výslechů v trestním řízení, požadovaný "důležitý důvod" delegace nepředstavuje (srov. Sb. rozh. tr. č. 7/1984-I, podobně též č. 40/1991). Tyto námitky stěžovatele - obviněného nechť jsou řešeny postupem podle § 30 tr. ř., který v době rozhodování vrchního soudu ještě nebyl ukončen.

Ústavní soud se problematikou důležitosti důvodů delegace ve smyslu tr. ř. a odst. y zabýval ve svém rozhodnutí vedeném pod

sp. zn.

(in: ÚS, sv. 4, str. 271 a násl.).

V právní větě tu konstatoval: "Základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů je zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v tr. ř., a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v y i v ustanovení zákona o soudech a soudcích ( ... ). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Rozhodnutí o delegaci je v naznačených souvislostech rozhodnutím zcela výjimečným."

Důvody, o něž navrhovatel opíral svůj návrh ve smyslu § 25 tr. ř. a které vrchní soud neshledal důvody důležitými, nevidí Ústavní soud jako průlom do ústavní zásady nezávislosti a nestrannosti soudu, jemuž by bylo nutno bránit požadovanou delegací. Proto když vrchní soud návrhu na delegaci stěžovatele nevyhověl, neporušil nejen zákon, nýbrž ani u.

Již na základě podaného návrhu a obsahu napadeného rozhodnutí obecného soudu dospěl proto senát Ústavního soudu k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný a tudíž mu nezbylo, než jej podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu