Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 283/01

Senát Ústavního soudu složený z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivany Janů rozhodl ve věci ústavní stížnosti N. T. K., zastoupeného JUDr. J. C., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 1. 2001, č.j. -36, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2001, č.j. -46, spojené s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, jakož i s návrhem na zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy: "...;při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu, mimo ústní jednání takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 9. 5. 2001 došel včas Ústavnímu soudu zaslaný návrh z téhož dne, jehož obsahem byla ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů, specifikovaným v úvodní části tohoto usnesení, spojená s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, jakož i s návrhem na zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), vyjádřené slovy: "...;při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu."

Trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 10. 2000, č.j. -25 byl navrhovatel uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle § 176 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. zák.", a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 8 000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v délce dvou měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu podal včas odpor s odůvodněním, že veřejnou u, takto výpis z Rejstříku trestů nepadělal, neboť mu jej opatřil kamarád, přičemž neměl žádnou vědomost o tom, že úřední razítka na něm jsou falzifikáty; navíc svoji předchozí trestní věc vedenou u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. považoval za vyřízenou a odsouzení v ní za zahlazené zaplacením uloženého peněžitého trestu. Pro nedostatek zavinění proto navrhnul, aby byl obžaloby pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné y zproštěn.

Dne 16. 1. 2001 rozhodl týž samosoudce nalézacího soudu po provedeném hlavním líčení napadeným rozsudkem, kterým při nezměněných skutkových i právních zjištěních a při stejném výroku o vině uložil navrhovateli bez bližšího zdůvodnění přísnější trest, tj. vedle dosavadního trestu peněžitého ve výši 8 000,- Kč i trest vyhoštění na dobu tří let, s odvoláním na § 57 odst. 1, 2 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, které bylo napadeným usnesením soudu odvolacího podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Ústavní stížnost napadeným rozhodnutím obecných soudů vytýká pouze nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozsudku, pokud se jedná o uložený přísnější trest, tj. vyhoštění, neboť postrádá jakékoliv odůvodnění této sankce.

Podle tvrzení stěžovatele byla dále těmito rozhodnutími, jakož i v důsledku aplikace ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř., porušena jeho ústavně zaručená práva, a to "...právo na soudní ochranu a na spravedlivé a veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/92 Sb. a článkem 38 odst. 2 d č. 2/93 Sb."

Vzhledem k uvedeným skutečnostem se v petitu svého návrhu stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, odložení jejich vykonatelnosti do doby jejich zrušení a rovněž zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř. ve výše uvedeném rozsahu.

Vytýkaná absence důvodů napadeným rozsudkem uloženého trestu vyhoštění není namístě. Na str. 3 jeho odůvodnění se k tomu uvádí: "S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti ohledně obžalovaného má soud za to, že lze ještě ukládat trest výchovný, tj. peněžitý ... , tak jak bylo stanoveno, ... dále i trest vyhoštění za použití § 57 odst. 1, 2 trestního zákona na dobu 3 let, jelikož má soud za to, že i formou tohoto trestu je nutno působit na obžalovaného, jelikož měl snahu obejít stávající právní předpisy a tohoto jednání využít ku svému prospěchu. Při ukládání tohoto trestu bylo přihlédnuto i k rozhodování orgánu cizinecké policie, když i zde bylo rozhodnuto o tom, že bude jmenovaný vyhoštěn."

Rovněž tak ani odůvodnění napadeného usnesení soudu odvolacího neponechává tuto otázku bez povšimnutí, když v této souvislosti na str. 2 - 3 uvádí: "V projednávaném případě je zjišťováno, že obžalovaný neváhá opakovaně páchat úmyslné trestné činy a je v obecném zájmu, aby jako cizí stání příslušník byl nucen opustit na určitou dobu území České republiky, jejíž zákonné předpisy nehodlá respektovat. Nejsou zjišťovány žádné skutečnosti, které by ve smyslu § 57 odst. 3 tr. zák. bránily uložení trestu vyhoštění. Okresní soud tedy správně přistoupil i k uložení tohoto vedlejšího druhu trestu, jehož výměra v trvání tří let (v rámci zákonné sazby 1 - 10 let) odpovídá stupni společenské nebezpečnosti činu obžalovaného, možnostem nápravy i poměrům obžalovaného."

Na základě už jen těchto zjištění, plynoucích z návrhu, jakož i z obsahu napadených rozhodnutí samotných, dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a tudíž mu nezbylo, než ji podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon", mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Podle běžné judikatury Ústavního soudu sdílí návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení právní osud ústavní stížnosti, s níž byl spojen ve smyslu § 74 zákona. Jestliže Ústavní soud takovou ústavní stížnost odmítl, je tím vyřešen i akcesorický návrh na zrušení § 314g odst. 2 tr.ř.

Vzhledem k těmto závěrům nemohl senát Ústavního soudu z povahy věci vyhovět ani návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů a musel jej podle § 54 odst. 1 zákona usnesením zamítnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné

(§ 43 odst. 3, § 54 odst. 2 zákona)

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu