Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 211/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Miloše Holečka o ústavní stížnosti M. Š., zast. JUDr. I. H., advokátkou, proti rozsudkům Nejvyššího soudu z 15.11.1999 sp. zn. , Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19.1.2000 sp. zn. a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.11.1996 sp. zn. za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a J. Š., jako vedlejšího účastníka řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka předala dne 3.4.2000 k poštovní přepravě ústavní stížnost doručenou Ústavnímu soudu 4.4.2000 proti rozsudkům Nejvyššího soudu z 15.11.1999 sp. zn. , Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19.1.2000 sp. zn. a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.11.1996 sp. zn. a navrhla zrušení všech těchto tří rozsudků.

Vyslovila domněnku, že napadenými rozsudky byla porušena její základní práva vyplývající z y, právo na soudní ochranu práv jak je zakotveno v y a d a postupem soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivé projednání věci před nezávislým a nestranným soudem, jak vyplývá z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že při jednání před obecnými soudy nebyl dodržen princip rovnosti stran a nelze je považovat za spravedlivé, když vycházelo z toho, že na Městský národní výbor v Rudolfově byly převedeny nemovitosti hospodářskou smlouvou ještě před tím, než bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů mezi Okresním národním výborem v Českých Budějovicích a odpůrcem (vedlejším účastníkem v řízení o ústavní stížnosti), avšak tuto skutečnost nelze přičítat k tíži odpůrce, protože obě strany byly srozuměny s tím, že majetek zůstane odpůrci. Platí-li, že nikdo nemůže převést na jiného více práv než sám má, nelze toto srozumění chápat jako dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle , o prozatímní správě národního majetku, jak soudy dovodily.

Tvrdila, že Okresní národní výbor v Českých Budějovicích se nestal správcem ideální poloviny majetku, který tvořil bezpodílové spoluvlastnictví manželů a smlouva o převodu tohoto majetku z ONV v Českých Budějovicích na Městský národní výbor v Rudolfově z 30.5.1983 je vzhledem k rozporu mezi hospodářského zákoníku a neplatná. Z toho vyplývá, že odpůrce uzavřel 27.8.1986 kupní smlouvu a dohodu o osobním užívání pozemku s orgánem, jemuž nesvědčilo právo správy tohoto majetku. Obecné soudy, zejména Nejvyšší soud v řízení o dovolání, které je posledním opravným prostředkem, porušily stěžovatelčino právo vlastnit majetek, tj. souhrn majetkových hodnot věcí a pohledávek, případně jiných práv, které jsou určeny pro bezpodílové spoluvlastnictví manželů podle d, které je součástí ústavního pořádku České republiky. Připomněla, že trestní rozsudek, kterým byla odsouzena za opuštění republiky, byl podle , o soudní rehabilitaci, zrušen včetně trestu propadnutí majetku s důsledky ex tunc a vyslovila názor, že její vlastnické právo k uvedenému majetku se obnovilo. Prohlásila, že právní názor, který ve svém rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a jímž jsou podřízené soudy vázány, vytvořil precedens, který umožňuje komukoliv převádět na jiného více práv něž sám má.

K ústavní stížnosti se vyjádřily všechny tři obecné soudy, jejichž rozsudky stěžovatelka napadla.

Nejvyšší soud uvedl, že se ve svém rozsudku vypořádal s otázkami, které stěžovatelka v návrhu zmiňuje, a zaujal stanovisko, že se svým rozhodnutím nedotkl práv, na něž navrhovatelka poukazuje.

Krajský soud v Českých Budějovicích sdělil, že ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť postupem a rozhodnutími obecných soudů nebylo porušeno žádné stěžovatelčino ústavní právo zakotvené vě ad.

Okresní soud v Českých Budějovicích prohlásil, že při svém rozhodování postupoval podle předložených důkazů, a že v řízení před ním nedošlo k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem.

Vedlejší účastník si opis návrhu a výzvu Ústavního soudu k vyjádření nevyzvedl na poště, kde mu byly po neúspěšném pokusu o doručení uloženy a k ústavní stížnosti se nevyjádřil.

Z návrhu na zahájení řízení s přílohami a spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.11.1996 č.j. -84, který nakonec nabyl právní moci 9.2.2000, byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) byla uložena povinnost uzavřít s žalobkyní (stěžovatelka v řízení o ústavní stížnosti) dohodu o vydání ideální poloviny nemovitosti -domu č.p. 561 na parcele č. 718/2 a ideální polovinu parcely č. 781/1-zahrady v obci a katastrálním území R. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 21.3.1997 č.j. -99 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že odpůrce (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) je povinen uzavřít s navrhovatelkou (stěžovatelka v řízení o ústavní stížnosti) dohodu o vydání ideální poloviny nemovitostí, a to domu čp. 561, stavební parcely č. 718/2 a parcely č. 718/1 v obci a katastrálním území R. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl sice právní moci 29.4.1997, odpůrce však proti němu podal přípustné dovolání a Nejvyšší soud rozsudkem z 15.11.1999 č.j. -117 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 21.3.1997 č.j. -99 zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, kterým se Krajský soud v Českých Budějovicích řídil a rozsudkem z 19.1.2000 č.j. -124, který nabyl právní moci 9.2.2000, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 6.11.1996 č.j. -84. Tentokrát podala dovolání stěžovatelka. Nejvyšší soud usnesením z 19.7.2000 č.j. -146 její dovolání odmítl pro nepřípustnost.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není přezkoumávání rozhodnutí obecných soudů z pozice další přezkumné instance.Tato pravomoc mu náleží pouze tehdy, zjistí-li v postupu soudů a jejich rozhodnutích porušení základních práv. V tomto restitučním případě jde o právo na ochranu vlastnického práva a právo na soudní ochranu. Podstatou spravedlivého procesu v restitučních věcech je zvážení všech právně relevantních okolností, za nichž došlo ke konfiskaci majetku orgány minulého režimu, a v případech, kdy se navrhovatel domáhá restituce po fyzické osobě, navíc zvážení okolností, za nichž je tato osoba do svého vlastnictví získala. Ústavní soud může do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout jen tehdy, když jsou právní závěry v příkrém nesouladu se zjištěnými skutečnostmi a provedenými důkazy anebo, když aplikace právních předpisů, v tomto případě restitučních, povede k neústavní diskriminaci.

V projednávané věci Ústavní soud neshledal důvod k přehodnocování závěrů obecných soudů ohledně legality stanovení a modifikace kupní ceny. Ostatně z tohoto hlediska stěžovatelka rozsudky napadla pouze nepřímo. Hlavním problémem byly okolnosti privatizace majetku vedlejším účastníkem. Okresní soud v Českých Budějovicích a posléze na základě právních názorů Nejvyššího soudu také Krajský soud v Českých Budějovicích dospěly k závěru, že nebyly splněny podmínky , o mimosoudních rehabilitacích. K tomuto závěru, jak vyplývá z obsahu soudního spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí, dospěly soudy na základě řádně provedených a vyhodnocených důkazů.

Ústavní soud nemůže obecným soudům vytknout porušení základních práv na soudní ochranu a spravedlivý proces ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d) a na ochranu vlastnictví ( Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, d).

Nelze souhlasit ani s tvrzeními, že napadené rozsudky jsou precedenty, které popírají zásadu, že nikdo nemůže na jiného převést více práv než sám má a že zrušení trestního rozsudku, kterým byla vyslovena konfiskace majetku, v rámci rehabilitace došlo k automatické obnově vlastnického práva.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu hlasy všech tří svých členů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle a , o Ústavním soudu, ve znění

Proti usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu