Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 173/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti P. L., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2000, č.j. -27, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14. 1. 1999, č.j. FŘ/4632/130/98, a rozhodnutím Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3. 2. 1998, č.j. 4529/98/363920/1119, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2000, č.j. -27, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14. 1. 1999, č.j. FŘ/4632/130/98, kterým byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3. 2. 1998, č.j. 4529/98/363920/1119. Rozhodnutí Finančního ředitelství nebylo stěžovateli řádně doručeno, dověděl se o něm při návštěvě správce daně v jiné záležitosti, vyžádal si jeho fotokopii a bezprostředně na to podal žalobu, kde kromě věcných nesprávností upozornil, že rozhodnutí žalobou napadené mu nebylo doručeno a není mu známa jakákoli výzva k vyzvednutí zásilky. Navrhl proto, aby soud ve smyslu nařídil správnímu orgánu doručit mu správní rozhodnutí. Krajský soud s poukazem na řízení zastavil s odůvodněním, že bylo doručeno fikcí a zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout. Argumentací stěžovatele ohledně nedostatků doručení se nezabýval. Podle stěžovatele tak nebyly splněny podmínky , o správě daní a poplatků. O zásilce uvědomen nebyl, tím méně dvakrát, jak to požaduje zákon. Přitom i jeho manželka se v té době vždy v dopoledních hodinách zdržovala doma, protože chodila do zaměstnání až na odpoledne. Upozornění manželky spolu s předáním výzvy by proto bylo vhodným způsobem uvědomění, které má na mysli zákon. Žádný doklad o postup doručovatele předložen nebyl. Z usnesení krajského soudu však vyplývá, že byla zaznamenána jen jedna výzva, a nikoli postup podle zákona o správě daní a poplatků. Tímto postupem, kdy nebyl ověřen postup stěžovatele, ani nebylo uloženo správnímu orgánu napravit pochybení podle , představuje zásah do jeho práv podle d a y ČR. Stěžovatel tím utrpěl citelnou újmu ve výši 685.084,- Kč, proti které se nemohl bránit. Navrhl proto zrušení rubrikovaného usnesení krajského soudu.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení. Za Krajský soud v Ostravě se vyjádřila předsedkyně jeho senátu JUDr. E. C., podle které nelze vytýkat zásah do základního práva stěžovatele, protože soud postupoval zákonem stanoveným způsobem podle a příslušných ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Proto navrhla, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Za vedlejšího účastníka Finanční ředitelství v Ostravě se vyjádřila Ing. Y. L., podle které byl postup Finančního ředitelství v Ostravě správný a ústavní stížnost ve skutečnosti směřuje proti postupu doručovatele, za který však nese odpovědnost Česká pošta, s.p. Vedlejší účastník se svého postavení vzdal.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení a , o Ústavním soudu. Návrh byl přípustný a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný. Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou. Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její opodstatněnosti. Opodstatněností ústavní stížnosti je přitom třeba v řízení před Ústavním soudem rozumět to, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, porušilo, nikoli pouze zasáhlo, základní práva a svobody stěžovatelky. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud především konstatuje, že nepřezkoumává dále rozhodnutí krajského soudu z hlediska přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy. V dané věci ani k takovému přezkumu nedošlo, neboť podle názoru krajského soudu pro to nebyly splněny podmínky. Správní žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, č.j. FŘ/4632/130/98, byla zcela nepochybně podána po lhůtě stanovené zákonem. V tomto směru nelze mít proti postupu krajského soudu námitek. Otázkou zůstalo pouze posouzení jeho postupu při hodnocení toho, zda byly skutečně splněny podmínky pro postup podle , o správě daní a poplatků, ve znění před novelou , o poštovních službách, a o změně některých zákonů. V původním znění v době rozhodování toto ustanovení znělo: "Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl".

Protože ani stěžovatel nenamítá, že by se v kritické době v místě doručení nezdržoval, když výslovně uvádí, že "přitom i jeho manželka se v té době zdržovala vždy v dopoledních hodinách doma", bylo nutno posoudit, zda se krajský soud vypořádal s dodržením zbývajících podmínek doručení, tj. uvědomění, že doručovatel písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení a v případě bezvýsledného pokusu uvědomění, že písemnost je uložena na poště nebo u orgánu obce. Vyhodnocení údajů na doručence je v působnosti obecného soudu a úkolem Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti není ještě jednou hodnocení obecného soudu přehodnocovat. Ze zaslané fotokopie rozhodnutí Finančního ředitelství v předmětné věci nevyplývá žádný extrémní rozpor mezi záznamy na doručence a závěry, které krajský soud z těchto záznamů na doručence učinil. Krajskému soudu sice lze vytknout, že se výslovně jednotlivými podmínkami cit. zákona nezabýval, nicméně na ústavnosti jeho postupu to nic nemění. V takovém případě již nebylo třeba zabývat se otázkou nařízení doručení podle

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl proto Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu