Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 550/99

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. , takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti ze dne 6. 12. 1999 uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. , jakožto soudem odvolacím, byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, aby bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka řízení - jejího syna J. K., a to k domu čp. 82 v Kolíně, Sluneční ulice, a stavební parcele číslo 1003, zapsaným na LV č. 2468 pro obec a katastrální území Kolín u Katastrálního úřadu v Kolíně, a aby bylo zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu. Dále krajský soud zamítl návrh na připuštění dovolání. Stěžovatelka ve smyslu ustanovení , ve znění před novelou , dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podala a současně s dovoláním podala i Ústavní stížnost. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v d.

Dne 29. 9. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení právního zástupce stěžovatelky, že stěžovatelka dne 3. 9. 2000 zemřela.

Dne 18. 5. 2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. , kterým bylo dovolací řízení zastaveno, neboť usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 1. 2001, č. j. D 1165/2000, -36, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2001, nabyl dosavadní spoluvlastnický podíl stěžovatelky v rozsahu jedné desetiny k označeným nemovitostem syn zemřelé stěžovatelky J. K., v důsledku čehož se stal jediným vlastníkem těchto nemovitostí. Podáním ze dne 20. 4. 2001 pak J. K. vzal jako právní nástupce stěžovatelky dovolání zpět.

Podle , o Ústavním soudu (dále jen " "), institut zastavení řízení na situaci popsanou shora z hlediska své konstrukce nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel, nelze tedy s odvoláním na zastavit.

Podle ustanovení , pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Povahou věci se rozumí hmotně právní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, bez níž by řízení nejen ztratilo význam, ale nebylo by je možno provést vůbec, nebo kde smrtí účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo. Podle , neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (viz - komentář, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2001, str. 361).

V předmětném řízení vedlejší účastník řízení - syn zemřelé stěžovatelky J. K. - nabyl dosavadní spoluvlastnický podíl stěžovatelky v rozsahu jedné desetiny ke shora označeným nemovitostem do svého vlastnictví, v důsledku čehož se stal jediným vlastníkem těchto nemovitostí. Smrtí stěžovatelky tak došlo k naplnění ustanovení , neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat a řízení je nutno zastavit.

Za daného stavu věci proto Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením zastavil ze shora uvedených důvodů s poukazem na a a 5 .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. 8. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu