Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 329/99

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. M.K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. , z důvodu jeho nepřípustnosti s tím, že podle jeho přesvědčení napadeným rozhodnutím soud porušil jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle d (dále jen ""). Podle názoru stěžovatele v případě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. , šlo o rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, neboť na základě takového rozhodnutí dochází nezbytně k porušování , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.

Nejvyšší soud České republiky ve svém vyjádření k ústavní stížnosti jako účastník řízení odkázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení. Soud druhého stupně za základ svého rozhodnutí vzal úvahu o platnosti smlouvy o dodávce elektřiny a o tom, že žalovaný příslušný odběr elektrické energie žalobci - Pražské energetice, a. s., neuhradil. Základ rozhodnutí v podstatě tkvěl převážně v konkrétních skutkových zjištěních. To pak ovlivnilo i rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zamítnut návrh na připuštění dovolání proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatel ve svém dovolání nastolil ovšem otázky, které nebyly předmětem úvah odvolacího soudu, takže z tohoto pohledu nelze dovodit, že by takto mohly činit rozhodnutí tohoto soudu po právní stránce za zásadního významu. Nebylo proto možno uvažovat o přípustnosti dovolání ani podle ustanovení . Nejvyšší soud má za to, že podaná ústavní stížnost není odůvodněná, když nedošlo v této věci k dotčení práv stěžovatele.

Pražská energetika, a. s., jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že ústavní stížnost stěžovatele považuje za zmatečnou. Žalovaný problémy s označením odběratele způsobil sám, neboť v přihlášce k odběru elektřiny se označil ne zcela přesně. Pokud by stěžovatel projevil dostatek vůle, mohl požadovanou částku např. zaplatit na formuláři "Faktura za hotové - zjednodušený daňový doklad", který finanční úřady uznávají a přitom upravit adresu z neexistující na existující.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Pokud stěžovatel namítá porušení y, Ústavní soud konstatuje, že tento článeky stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatele postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovateli bylo umožněno, aby se obrátil se svou věcí na nezávislý soud, který o ní jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článeky zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.

Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl, rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno zcela v intencích a věty prvé . Své rozhodnutí o odmítnutí dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.

Za tohoto stavu věci senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. 8. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu