Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 426/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. K. F., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 16. srpna 2001 soudcem zpravodajem JUDr. V. Š., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou nikoli včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) dne 10. července 2001, nicméně co do dalších formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 23. listopadu 2000 ( -276) a tvrdil, že jmenovaný obecný soud svým rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo plynoucí z d; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného ústavně zaručeného práva - stručně shrnuto - došlo tím, že krajský soud jako soud odvolací změnou rozhodnutí obecného soudu zamítl stěžovatelův návrh na určení, že (blíže označené a popsané) pozemky v kat. úz. Pelhřimov jsou zatíženy věcným břemenem práva chůze a jízdy v blíže vymezeném rozsahu.

Změna rozsudku obecného soudu I. stupně provedená soudem odvolacím již sama o sobě je zákonným důvodem pro dovolání ( ); stěžovatel sice dovolání podal, nicméně podle zjištění dovolacího soudu učinil tak opožděně, a proto je dovolací soud jako takové svým usnesením ze dne 1. května 2001 ( -293) odmítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje, bylo stěžovateli doručeno 22. prosince 2000; ústavní stížnost byla svěřena (podle podacího razítka) poště k přepravě dne 10. července 2001 (úterý).

Vycházeje ze skutečnosti vpředu zjištěných posoudil Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť

a) opožděným podáním procesního prostředku, který jinak zákon k ochraně práva poskytuje (v daném případě dovolání), stěžovatel sám svým jednáním způsobil, že rozhodnutí soudu nižšího stupně nebylo (nemohlo být) přezkoumáno soudem instančně nadřízeným, což z hlediska zákonných podmínek zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona),

b) zákonem stanovenou lhůtu k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona) nelze za daných okolností odvíjet od doručení odmítnutého rozhodnutí dovolacího soudu, a to tím spíše, jestliže dovolací soud ve věci z důvodu sub. a) meritorně nerozhodoval; ústavní stížnost podaná tak proti rozhodnutí odvolacího soudu, doručeného dne

22. prosince 2000, je proto podána opožděně, když jiný výklad by znamenal nahrazovat rozhodovací činnost obecného (dovolacího) soudu rozhodnutím Ústavního soudu, což z hlediska zásad ústavního soudnictví a pod aspektem ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je vyloučeno.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jednak jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona), jednak jako opožděná (pro absenci meritorního rozhodnutí dovolacího soudu - § 72 odst. 2 zákona); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b), e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. srpna 2001