Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 397/01

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L.P., zastoupené JUDr. V.D., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2000, čj. -13, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, čj. -22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v d a y ČR. Stěžovatelka předložila totiž lékařskou zprávu prof. MUDr. B., vycházející z nových anamnestických údajů, takže znalecké posudky učiněné v původním řízení nemohou ve srovnání s vyjádřením prof. MUDr. B. obstát. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 8. 1997, čj. -182, byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba směřující proti žalovanému českému státu - Ministerstvu spravedlnosti ČR - na zaplacení částky 174 500,-- Kč, a to v podstatě na základě zjištění, že nebyla spolehlivě prokázána existence příčinné souvislosti mezi onemocněním stěžovatelky a jejím vězněním v padesátých letech. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 1997, čj. -199, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho důvody. O návrhu stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve shora uvedené věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 již citovaným rozhodnutím tak, že tento návrh zamítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl obvodní soud mimo jiné, že odborné vyjádření prof. MUDr. B. mohlo být stěžovatelkou použito již v původním řízení s poukazem na výpověď dalších svědků, že prof. MUDr. B. ošetřuje stěžovatelku již od roku 1968 a veškerá její zdravotní dokumentace byla předložena znalcům k posouzení příčinné souvislosti onemocnění stěžovatelky s vězněním již v původním řízení. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení podle , b) Rovněž krajský soud konstatoval, že osobní názor prof. MUDr. B., byť by šlo o odborné stanovisko, nemůže zvrátit závěry znalců, kteří navíc vycházeli také ze zdravotní dokumentace stěžovatelky u ní vedené.

Stěžovatelce možno přisvědčiti pouze v tom, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), v projednávané věci tím spíše, že jde o věc související s padesátými léty a společenskými poměry v té době panujícími v našem státě. Projednávaná věc má však i z tohoto pohledu meze, jež nelze překročit, a to zejména vzhledem k y ČR, deklarujícímu Českou republiku mimo jiné jako demokratický právní stát. Také pro Ústavní soud představuje princip právního státu takové meze, neboť je, a také musí být, vázán ústavními či jinými zákony. Jinými slovy, jakkoli Ústavní soud může chápat pocity a postoje stěžovatelky, nelze sledovat její požadavky vybočením z ústavně právního rámce. Stěžovatelka, jak sama konstatuje v ústavní stížnosti, se marně pokoušela o povolení obnovy řízení již ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 a rovněž k návrhu na povolení obnovy řízení v této věci ji vedly obdobné pocity a důvody, Ústavním soudem s ohledem na již konstatovaná zjištění a závěry obecných soudů však stěží zohlednitelné.

Všechna uvedená zjištění a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu