Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 9/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. Č., zastoupeného advokátem Mgr. R. Ch., proti rozhodnutí disciplinární komise Komory auditorů České republiky ze dne 2. 9. 1999, č.j. 742/99, a proti rozhodnutí Rady Komory auditorů České republiky ze dne 1. 11. 1999, t a k t o

Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozhodnutí a současně i zrušení části ustanovení Celé ustanovení zní takto: "Rozhodnutí disciplinární komise, jímž byla uložena pokuta, pozastaven výkon činnosti nebo rozhodnuto o vyškrtnutí ze seznamu auditorů nebo seznamu asistentů, přezkoumá na základě žaloby podané auditorem nebo asistentem auditora soud." Část citovaného , jež je navrženo ke zrušení, zní: jímž byla uložena pokuta, pozastaven výkon činnosti nebo rozhodnuto o vyškrtnutí ze seznamu auditorů nebo seznamu asistentů - stěžovatelem napadená část. Stěžovatel svůj návrh odůvodnil poukazem na porušení svých ústavně zaručených práv a svobod podle ), ) a ) a 2) d. Dále uvedl, že v záhlaví jmenovaná rozhodnutí nejsou Přezkoumatelná soudem vzhledem k ustanovení , podle kterého přezkoumání soudem nepodléhají rozhodnutí správních orgánů vyloučená zvláštními zákony. V daném případě jde právě o ustanovení , jež prý stanoví, že soud přezkoumá pouze rozhodnutí disciplinární komise, jímž byla uložena pokuta, pozastaven výkon činnosti nebo rozhodnuto o vyškrtnutí ze seznamu auditorů nebo

seznamu asistentů. Stěžovatel - vzdor poučení Rady Komory auditorů ČR uvedenému v napadeném rozhodnutí, podle něhož rozhodnutí lze na základě (dále jen " ") nechat přezkoumat soudem - se obrátil přímo na Ústavní soud, neboť' toto poučení považoval za nesprávné.

Ve svém návrhu věc konkretizoval tak, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími mu bylo uloženo písemné napomenutí, neboť' měl majetkovou účast ve dvou společnostech. Tím podle názoru Komory auditorů České republiky porušil ustanovení ) písm. a) , o auditorech a komoře auditorů České republiky, podle něhož Komora nezapíše do seznamu auditorů fyzickou nebo právnickou osobu, která podniká nebo se podílí na podnikání jiných osob. Podle mínění stěžovatele však majetková účast ve společnosti neznamená podnikání nebo podílení se na podnikání jiných osob.

K návrhu se vyjádřili účastníci řízení, tj. oba orgány Komory auditorů ČR prostřednictvím zastupujícího advokáta. Ve svém vyjádření zpochybnily přípustnost ústavní stížnosti ve smyslu Stěžovatel podle názoru účastníků řízení mylně dovozuje z ust. , o auditorech a Komoře auditorů České republiky, že předmětné rozhodnutí o uložení napomenutí je ve smyslu vyloučeno ze soudního přezkumu. K tomu by prý totiž bylo třeba expresivního ustanovení o tom, která rozhodnutí jsou z přezkumu vyloučena. K vlastnímu obsahu ústavní stížnosti vedlejší účastníci uvedli, že uložením napomenutí ani řízením o něm nebylo porušeno žádné stěžovatelovo u zaručené právo. Tvrdili, že je jedním z úkolů Komory auditorů České republiky je dbát o takový profil činnosti auditorů, který by zaručoval jejich nestrannost a nezávislost při výkonu jejich činnosti. Proto je také otázka majetkové účasti auditorů na podnikání jiných otázkou nanejvýš významnou. I když příslušná ustanovení , která rovněž nevynikají přílišnou přesností, zakládají povinnost auditorů sdělovat potřebné údaje patrně jen v ust. , je nezbytné, aby Komora auditorů ČR vyžadovala čestné prohlášení ohledně účasti auditora na podnikání jiných osob. Pokud stěžovatel takovou skutečnost neuvede - jak k tornu došlo v předmětném případě - je nesporné, že je dán důvod k vyvození alespoň minimální odpovědnosti, jakou napomenutí je. Chce-li někdo vykonávat činnost auditora, musí si být vědom, že jeho jinak zaručená práva podnikat a podílet se na podnikání jiných osob jsou nutně omezena a přinejmenším podléhají kontrole ze strany Komory auditorů ČR, do které dobrovolně

vstupuje.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ještě předtím, než se může ústavní stížností zabývat meritorně, je povinen přezkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky a náležitosti jejího podání. V souzené věci především zjišťoval, zda jsou dány podmínky ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost totiž představuje toliko subsidiární prostředek k ochraně práv stěžovatele, který lze použít teprve tehdy, jestliže jiné přípustné zákonné procesní prostředky selhaly.

V souzené věci Ústavní soud konstatuje, že platí obecná zásada, podle které rozhodnutí orgánu veřejné správy přezkoumávají soudy na základě žalob a opravných prostředků podle ustanovení části páté, hlavy první až třetí Takovými orgány jsou i orgány Komory auditorů, neboť jsou zřízeny zákonem, který jiní současně vymezuje jejich rozhodovací pravomoc, na základě které tyto orgány disponují vrchnostenským oprávněním vůči podřízeným subjektům. V daném případě stěžovatel tvrdí, že je zkrácen na svých ústavně zaručených právech, neboť' jimi napadená rozhodnutí nejsou s odkazem na ust. přezkoumatelná soudem, protože jsou z přezkumu výslovně vyloučena zvláštním zákonem, konkrétně ustanovením , který vyjmenovává pouze ta rozhodnutí, jež soud přezkoumává.

S takto zúženým výkladem se však Ústavní soud v souzené věci neztotožňuje. Za rozhodnutí vyloučená z přezkoumání soudem nelze - bez dalšího - považovat všechna rozhodnutí správního orgánu, u kterých zvláštní zákon možnost přezkumu soudem výslovně nedeklaruje; tak tomu je i v případě citovaného ustanovení Rozhodnutími správních orgánů, která jsou podle ustanovení z přezkoumání soudem jednoznačně vyloučena, jsou totiž - kromě rozhodnutí uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto ustanovení - jen ta správní rozhodnutí, která jsou obsažena v příloze A , jakož i ta správní rozhodnutí, jejichž .přezkum zvláštní zákon vylučuje. V souzené věci se však o takovýto případ nejedná, neboť' napadená rozhodnutí nejsou z přezkumu správním soudem výslovně vyloučena, a to ani dikcí citovaného ustanovení -jehož text není zcela jednoznačný - ani jiným zákonným ustanoveními. Za této procesní situace měl tedy stěžovatel - který byl navíc poučen o možnosti přezkoumaní napadených správních

rozhodnutí soudem - již z důvodu procesní opatrnosti podat správní žalobu a případně současně s ní i ústavní stížnost. To však neučinil.

Pro úplnost Ústavní soud poukazuje i na argumentaci obsaženou v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 (č. 276/2001 Sb.), kterým - byt' až dnem 31. 12. 2002 - byla zrušena část pátá "správní soudnictví" , , ve znění pozdějších předpisů. Tento nález odůvodnil Ústavní soud mimo jiné tak, že správní soudnictví (obnovené v naší republice novelou v roce 1991) bylo a je dosud provizoriem, které požadavkům - vyplývajícím pro oblast soudní kontroly činnosti veřejné správy z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - dosud neodpovídá. Současně konstatoval, že jedním z ústavněprávních deficitů současné úpravy je i to, že některé aktivity veřejné správy nejsou pod kontrolou soudní moci vůbec, s čímž souvisí i značná komplikovanost zjištění, zda daný správní akt je předmětem přezkoumání soudem či nikoliv.

Rovněž z tohoto důvodu lze dovozovat, že v situaci, kdy lze mít důvodné pochybnosti o přípustnosti podání správní žaloby, je nutno se k jejímu podání přiklonit a případně současně s ní podat - především z důvodu zachování lhůty - i ústavní stížnost. To zdůraznil Ústavní soud již na jiném místě tohoto usnesení. Jestliže tedy stěžovatel správní žalobu nepodal (a omezil se na ústavní stížnost), zjevně nerespektoval zmíněný princip subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním procesním prostředkům k ochraně svých práv. Jinak řečeno, Ústavní soud nemůže suplovat úkoly a funkce jiných státních orgánů, neboť' je veden principem minimalizace zásahů do jejich kompetencí, pokud je lze z platného právního řádu dovodit.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tato podmínka je v rozhodované věci splněna. Proto soudce zpravodaj podle ustanovení cit. zákona ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení v jeho části, která zní ,jímž byla uložena pokuta, pozastaven výkon činnosti nebo rozhodnuto o vyškrtnutí ze seznamu auditorů nebo seznamu asistentů". Za dané procesní

situace Ústavní soud konstatuje, že - v souladu s jeho ustálenou judikaturou - sdílí návrh na zrušení zákona podaný ve smyslu právní osud ústavní stížnosti, jelikož se jedná o návrh k ní akcesorický. Proto se Ústavní soud návrhem stěžovatele na zrušení části zákona nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2001

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Za správnost vyhotovení: Jitka Kučná