Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 405/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne senátem ve složení předseda JUDr. Vladimír Paul a soudci JUDr. Vojen Güttler a JUDr. Vladimír Klokočka ve věci ústavní stížnosti M. Ř., proti "usnesení" Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 64/2001- OOD-SPZ, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví označené vyrozumění Ministerstva spravedlnosti o tom, že v jeho trestní věci nebyly shledány zákonné důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1, odst. 2 trestního řádu.

Stěžovatel uvádí, že se závěrem Ministerstva nesouhlasí a domnívá se, že byly nesprávně vyhodnoceny provedené důkazy, což vedlo k tomu, že byla porušena zásada trestního řízení uvedená v ustanovení § 2 odst. 2 trestního řádu.

Proto navrhuje v záhlaví označené rozhodnutí zrušit.

Ústavní soud opakovaně upozorňuje na skutečnost, že podle článku 83y ČR je jeho základním úkolem ochrana ústavnosti. Proto mu nepřísluší posuzovat věcnou správnost či zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Ústavní soud respektuje základní princip právního státu, podle něhož státní orgán může činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje (srovnej d). Jiné rozhodování by překračovalo ústavní vymezení Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, jak je konstatováno na jiném místě tohoto usnesení.

S ohledem na svoji ustálenou rozhodovací praxi Ústavní soud dále konstatuje, že cit.: "Stížností pro porušení zákona (ať již je či není podána) ústavně zaručená práva jedince dotčena býti nemohou, neboť jde nikoli o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech soudní přezkum (pravomocného rozhodnutí) mimo obvyklé instanční pořadí a pokud zmíněná práva mohou být porušena, může se tak stát jen buď v původním rozhodnutím nebo v rozhodnutí, jímž obecný soud podané stížnosti pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného vyhoví. Neobstojí proto vývody, dle nichž úvaha ministra spravedlnosti, zda podanému podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona vyhoví či nikoli, musí být ovládána zásadou že "výsada v právním řádu vždy zavazuje", a to bez ohledu na to, jak tu kterou věc (podaný podnět) posuzují jednotlivá státní zastupitelství ( vyhlášky min. sprav. č. ), jejichž stanovisky, vzhledem k obvyklým zásadám podřízenosti a organizace jednotlivých složek veřejné moci, ministr spravedlnosti není (a ani nemůže být) vázán; je tomu tak - mimo jiné - též proto, že pravomoc ministra spravedlnosti svěřená mu bez jakýchkoli omezujících podmínek zákonem (§ 266 trestního řádu) svědčí toliko a výlučně jemu." (usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, Praha, C.H. Beck, 2000, str. 371 ).

Ústavní soud shledal, že ani v souzené věci není dán důvod odchýlit se od zmiňované ustálené judikatury.

Proto dospěl k závěru, že jde o návrh, který je zjevně neopodstatněný.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. 7. 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu