Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 380/01

Č E S K Á R E P U B L I K A

U S N E S E N Í

Ú s t a v n í h o s o u d u

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti G.G., zastoupeného Mgr. R.A., proti postupu České republiky - Ministerstva spravedlnosti, při vyřizování žádosti ze dne 8. 6. 2001, o náhradu škody podle , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti kladně vyřídit jeho žádost ze dne 8. 6. 2001 o náhradu škody podle , ve znění , která mu byla údajně způsobena nezákonným usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 1999, č.j. -22, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka S., jež bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, č.j. -241. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud předběžným opatřením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti mu poskytnout zálohu na náhradu škody uplatněné v jeho žádosti ze dne 8. 6. 2001.

V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatel popsal dosavadní průběh řízení ve věci konkursu na majetek společnosti S., spol. s r. o., a svůj dosavadní postup při uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu. Uvedl, že pokud ministerstvo spravedlnosti jím vyčíslenou náhradu škody včas neposkytne, nebude schopen zahájit své podnikatelské aktivity, čímže se vystavuje nebezpečí další majetkové újmy a nárůstu svých finančních závazků, s reálným nebezpečím konkursního řízení proti němu samotnému.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti žádostí ze dne 8. 6. 2001, přičemž jeho žádosti dosud nebylo vyhověno. V takovém případě však má k dispozici procesní prostředek dle , ve znění , tj. možnost domáhat se náhrady škody u soudu, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Ústavní stížností pak by teoreticky bylo možné napadnout pouze konečné rozhodnutí ve věci, budou-li k takovému postupu ústavněprávní důvody. Do té doby je nutno ústavní stížnosti považovat za nepřípustnou ve smyslu zákona, v návaznosti na ust. zákona.

Z obdobných důvodů nevyhověl Ústavní soud žádosti o vydání předběžného opatření, když navíc stěžovatelem formulovaný petit takového opatření zřejmě přesahuje pravomoc Ústavního soudu upravenou v zákona. Toto ustanovení je ustanovením specielním, které nepochybně vylučuje analogické užití , jehož se dovolává právní zástupce stěžovatele.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 7. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj