Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 356/01

Č E S K Á R E P U B L I K A

U S N E S E N Í

Ú s t a v n í h o s o u d u

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti F., zastoupené JUDr. M.N., proti rozhodnutí ministra financí ČR ze dne 6. 4. 2001, č.j. a závazné informaci č. 1861/2000 Ministerstva financí ČR - GŘ ze dne 22. 8. 2000, č.j. 18854/00-32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 6. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí ministra financí ČR ze dne 6. 4. 2001, č.j. , kterým byl zamítnut rozklad proti závazné informaci č. 1861/2000 Ministerstva financí ČR, ze dne 22. 8. 2000, č.j. 18854/00-32, na základě které byla umělá ledvina zařazen do podpoložky 84 21 29 90 celního sazebníku č. , platného v době vydání závazné informace ("celní sazebník"). Současně navrhla zrušit i uvedené rozhodnutí ministerstva financí.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"). Nesouhlasí s uskutečněným zařazením umělé ledviny do podpoložky 84 21 29 90 celního sazebníku, když podle jejího přesvědčení měla být správně zařazena do podpoložky 90 18 90 30, což odpovídá platnému celnímu sazebníku. Nesprávné zařazení bylo uskutečněno postupem dle názoru stěžovatelky neústavním, neboť před zněním zákona (tj. celního sazebníku) dostalo přednost nezávazné a v České republice nepublikované rozhodnutí V., z května 1999, kterým byly umělé ledviny zařazeny do položky 84 21 29. Výbor byl zřízen v souladu s Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, publikovanou pod č. 160/1988 Sb., která je sice závazná pro její členské státy, není však přímo závazná pro jednotlivé fyzické a právnické osoby. Je věcí členského státu Úmluvy, aby své vnitřní zákonodárství uvedl do souladu s Úmluvou, nicméně pokud se platný celní sazebník od rozhodnutí Výboru liší, má aplikace celního sazebníku přednost. Celní sazebník obsahuje podpoložku 9018930 - Přístroje a zařízení pro dialýzu ledvin. V poznámkách ke kapitole 48 celního sazebníku není uvedeno, že by se do této kapitoly zařazovaly umělé ledviny, a zároveň ani v kapitole 90 celního sazebníku není uvedeno, že by se umělé ledviny do této kapitoly nezařazovaly. Dle jejího názoru se ministr financí v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi argumenty v rozkladu uvedenými.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Napadená rozhodnutí jsou jako rozhodnutí správních orgánů předběžné povahy ve smyslu vyloučena z přezkumu správními soudy, tím spíše nepřipadá v úvahu zásah Ústavního soudu.

Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že rozhodnutí vydaná podle odst. odst. 2 , celní , ve znění pozdějších předpisů, takového zásahu sama o sobě schopná nejsou. V daném případě stěžovatelka bude mít po vydání rozhodnutí (vyměření cla v konkrétní věci) k dispozici opravné prostředky, jakož i případnou žalobu ke správnímu soudu, a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se ústavní stížností na Ústavní soud. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl. d důsledně řídí principem subsidiarity.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 7. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj