Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
40727.html
HTML · 0 B
No categories available
Pl.ÚS 1/01
Ústavní soud
rozhodl v plénu dne 11. července 2001 ve věci
návrhu přednosty Okresního úřadu v Kladně na zrušení obecně
závazné vyhlášky města S. ze dne 19. 6. 2000 o zabezpečení
veřejného pořádku ve městě, takto:
Obecně závazná vyhláška města S. ze dne 19. 6. 2000o zabezpečení veřejného pořádku ve městě se dnem uveřejnění nálezuve Sbírce zákonů zrušuje.
Odůvodnění
I.
Podáním ze dne 4. 1. 2001 přednosta Okresního úřadu v Kladně
navrhl zrušení obecně závazné vyhlášky města S. o zabezpečení
veřejného pořádku ze dne 19. 6. 2000, jejíž znění je následující:
"Obecně závazná vyhláška
Města S.
ze dne 19. června 2000
o zabezpečení veřejného pořádku ve městě
Městská rada ve S. se usnesla podle § 45 písm. l) zákona ČNR
č. 367/1990 Sb. , o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dne 19.
června 2000 vydat podle § 16 tohoto zákona a v souladu
s ustanovením § 17, tuto obecně závaznou vyhlášku:
Článek 1
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Tato vyhláška upravuje zabezpečení místních záležitostí
veřejného pořádku na území města S., vymezeného katastrálním
územím Č., H. a S.
Článek 2
OSLAVY SVATOVÁCLAVSKÉHO POSVÍCENÍ
(1) S přihlédnutím k potřebě zajistit veřejný pořádek v obci
v době veřejných oslav Svatováclavského posvícení (dále jen
"oslav"), městská rada
a) určí termín konání oslav,
b) určí místo, na němž budou během těchto oslav umístěny prodejní
stánky a zařízení lunaparků a jiných podobných atrakcí.
(2) Městská rada určí termín podle odstavce 1 písm. a) nejpozději
do 31. ledna každého roku a místo podle odstavce 1 písm. b)
nejpozději do 30. dubna každého roku.
Článek 3
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
(1) Porušení povinností stanovených touto vyhláškou nebo na jejím
základě lze stíhat jako přestupek1), nejde-li o čin přísněji
trestný nebo za ně lze uložit jiné sankce v souladu se zákonem2).
(2) Termíny podle čl. 2 odst. 1 pro rok 2000 stanoví městská rada
do 31. července 2000.
(3) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. července 2000
s výjimkou ustanovení čl. 2 odst 2, který nabývá účinnosti dnem
1. ledna 2001.
Ing. J. S. v.r.
starosta města
S. F. v.r.
zástupce starosty města
-----------------------------
1 § 48 zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích
2 např. § 50 zákona č. 367/1990 Sb. , o obcích (obecní zřízení)"
Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že dospěl k závěru, že
ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) obecně závazné vyhlášky je
v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR a společně s ustanovením čl.
2 odst. 1 písm. b) odporuje i čl. 11 odst. 4 a čl. 26 odst. 1,
2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), a proto
svým rozhodnutím ze dne 20. 10. 2000, čj. Sekr. 20967/2000, výkon
obecně závazné vyhlášky pozastavil. Zastupitelé města S. se na
svém 15. zasedání, konaném dne 23. 11. 2000, rozhodli předmětnou
vyhlášku nezrušit, a proto navrhovali nezbylo, než návrh na její
zrušení předložit Ústavnímu soudu s následující argumentací:
Určením termínu konání veřejných Svatováclavských oslav si
dle navrhovatele město S. osobilo právo občanů rozhodnout, kdy se
shromáždí k posvícenské slavnosti. Účel takového shromáždění není
v daném případě předmětem čl. 19 Listin y, provedeného zákonem č.
84/1990 Sb. , o právu shromažďovacím, a proto je třeba hledat
právní rámec jeho výkonu v čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR, podle něhož je
každý oprávněn činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být
nucen činit, co zákon neukládá. Podle navrhovatele je ustanovení
čl. 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky s tímto ústavním principem
v rozporu.
Podle čl. 11 odst. 4 Listin y lze vlastnické právo omezit jen
ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Provedení
citovaného článku představuje např. ustanovení § 128 občanského
zákoníku, nebo § 108 a násl. zákona č. 50/1976 Sb. , o územním
plánování a stavebním řádu, z čehož je jednoznačně patrno, že
úprava zásahů do vlastnického práva dotčených subjektů je
předmětem výkonu státní správy, a nikoliv samosprávy. Zakotvením
povinnosti provozovat zařízení lunaparků a jiných obdobných
atrakcí v čase a na pozemcích ve vlastnictví jiných osob než obce
samotné podle navrhovatele obec zasahuje do výkonu vlastnického
práva dotčených osob.
Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost
zaručuje čl. 26 odst. 1 Listin y, přičemž podmínky a omezení tohoto
práva mohou být stanoveny pouze zákonem. Ze zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání, vyplývá, že provozování lidové
technické zábavy, resp. zařízení sloužících zábavě, náleží do
živností volných. Kromě dodržení obecných povinností vyplývajících
pro každého držitele živnostenského oprávnění a obecných
povinností stanovených právním řádem pro každou osobu, nestanoví
právní řád žádnou speciální povinnost pro provoz lunaparků
a jiných obdobných atrakcí. Výkon živnostenské agendy je výkonem
státní správy a obec nemá žádné zmocnění upravovat tuto oblast
formou vyhlášek vydávaných v samostatné působnosti. Město S. je
pouze oprávněno vyhláškou vyčlenit místa pro prodejní stánky
a pouťové atrakce na svých pozemcích, případně na základě
ustanovení § 18 živnostenského zákona může upravit prodej
a poskytování služeb mimo provozovnu formou nařízení (před
účinností zákona č. 128/2000 Sb. obecně závaznou vyhláškou
v přenesené působnosti). Podle navrhovatele ustanovení článku 2
odst. 1 písm. a), b) vyhlášky implicitně obsahuje omezení práva na
podnikání, neboť umožňuje výkon podnikatelské činnosti pouze na
omezeném místě a prostoru, a z tohoto pohledu jsou tato ustanovení
v rozporu s čl. 26 odst. 1 a 2 Listin y.
II.
Město S. ve svém vyjádření k návrhu ze dne 12. 3. 2001,
podepsaném starostou města ing. J. S., uvedlo, že napadenou
vyhlášku přijalo na základě zmocnění v ustanovení § 17 zákona
o obcích, tedy v rámci samostatné působnosti s odkazem na
ustanovení § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích. Po předchozích
negativních zkušenostech se město S. rozhodlo upravit místo a dobu
konání veřejných oslav Svatováclavského posvícení, protože
v souvislosti s provozem lunaparků a souvisejícím stánkovým
prodejem docházelo k soustředění nadměrného množství osob v místě
zcela nevhodném z hlediska zabezpečení veřejného pořádku,
bezpečnosti osob a silničního provozu.
Město S. je přesvědčeno, že vydaná vyhláška není v rozporu
s čl. 2 odst. 4 a čl. 104 Ústav y ČR, jakož ani s čl. 26 odst. 1 ,
2 Listin y, neboť úprava místních záležitostí veřejného pořádku je
zcela svěřena do samostatné působnosti obce. Vyhláška rovněž
neodporuje čl. 19 Listin y, neboť úpravou času a místa pořádání
oslav nijak nezasahuje do práva občanů ke shromažďování tak, jak
je upraveno zákonem č. 84/1990 Sb. Právo pokojně se shromažďovat
lze zákonem omezit za podmínek uvedených v čl. 19 odst. 2 Listin y.
Město S. poukazuje na to, že Listin Listina nepoužívá dikce "na základě
zákona", ale "zákonem". Pokud by mělo platit, že shromažďovací
právo lze omezit jen zákonem, a nikoliv podzákonným předpisem
vydaným v souladu se zákonem, pak by v rozporu s Ústavo u nebyla
napadená vyhláška, ale sám zákon, který obci takovou pravomoc
dává. Situace, kdy by podmínky pro výkon jednotlivých shromáždění
v jednotlivých obcích byly stanoveny zákonem, je absurdní, a proto
se město S. domnívá, že obec může být zmocněna zákonem
i k vydávání vyhlášek tohoto charakteru.
Rozpor napadené vyhlášky s čl. 11 odst. 4 Listin y město S.
popírá a uvádí, že omezení se netýká vlastníků pozemků ve městě,
ale dotýká se pouze provozovatelů atrakcí tím, že užití atrakcí je
soustředěno v daném čase na určeném místě, jež stanoví městská
rada v intencích napadené vyhlášky. V této souvislosti město S.
poukazuje na ustanovení § 127 obč. zák. a vyslovuje přesvědčení,
že do vlastnického práva lze zasáhnout i obecně závaznou vyhláškou
orgánu místní samosprávy, pokud tak činí v mezích své působnosti
a na základě zmocnění daného zákonem.
Ve svém vyjádření město S. upozorňuje na skutečnost, že
navrhovatel podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení napadené
vyhlášky již za účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích, který
ve svém ustanovení v § 10 písm. c) nově upravuje danou
problematiku samostatné působnosti obce, takže s ohledem na
legislativní vývoj je napadená vyhláška zcela konformní s nyní
platným zákonem o obcích. Město S. má za to, že podstatou návrhu
není spor o rozsah shromažďovací svobody či o možnou míru
omezování vlastnického práva a svobodného podnikání, nýbrž
o rozsah míry samosprávy, a proto navrhuje, aby Ústavní soud návrh
na zrušení obecně závazné vyhlášky v plném rozsahu zamítl.
III.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústav y ČR rozhoduje
Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně
závazných vyhlášek obcí, vydaných v jejich samostatné působnosti,
jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní
smlouvou podle čl. 10 Ústav y. V tomto řízení je Ústavní soud
vzhledem k ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. ,
o Ústavním soudu, povinen také zkoumat, zda napadený právní
předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru
Ústavní soud zjistil ze zápisu z 37. zasedání městské rady ve S.,
konaného dne 19. 6. 2000, že v souladu s ustanovením § 45 písm. l)
dnes již zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , o obcích,
a s odkazem na ustanovení § 16 a § 17 citovaného zákona městská
rada schválila obecně závaznou vyhlášku o zabezpečení veřejného
pořádku ve městě, když z celkového počtu 7 členů rady bylo jednání
přítomno 5 členů. Vyhlášku schválilo městské zastupitelstvo na
svém nejbližším, 13., zasedání konaném dne 14. 9. 2000 [§ 36 odst.
1 písm. f/]. Ze zápisu a z usnesení č. 15/2000 ze dne 14. 9. 2000
vyplynulo, že z celkového počtu 21 členů městského zastupitelstva
bylo při projednávání a schvalování předmětné vyhlášky přítomno
16 členů, z nichž všichni hlasovali pro její schválení se
zapracováním navržených doplňků. Vyhláška byla v souladu
s ustanovením § 16 odst. 3 a 4 citovaného zákona vyvěšena na
úřední desce od 21. 6. 2000 do 15. 7 2000 a od 21. 9. 2000 visí na
úřední desce dosud. Ústavní soud má proto za to, že napadená
obecně závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným
způsobem a že její jednotlivá ustanovení nabyla účinnosti tak, jak
je uvedeno v jejím čl. 3 odst. 3.
Dopisem ze dne 20. 10. 2000, čj. Sekr. 20967/2000, přednosta
Okresního úřadu v Kladně ing. V. M. pozastavil výkon předmětné
vyhlášky. Zastupitelé města S. se seznámili s tímto rozhodnutím na
svém 15. zasedání, konaném dne 23. 11. 2000, kterého se účastnilo
18 členů, kteří jednomyslně usnesením č. 20/2000 zrušení předmětné
vyhlášky neschválili.
IV.
Při posouzení, zda napadená vyhláška byla vydána
v samostatné nebo přenesené působnosti obce, bylo třeba vzít na
zřetel, že obecně závazná vyhláška byla schválena ještě za
účinnosti dnes již zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , o obcích
(obecní zřízení), podle jehož ustanovení mohla obec vydávat obecně
závazné vyhlášky ve věcech patřících do přenesené působnosti pouze
na základě zmocnění zákona a v jeho mezích (§ 24 odst. 1) a ve
věcech patřících do samostatné působnosti (§ 14 odst. 1, 2) mohla
obecně závaznou vyhláškou stanovit omezující opatření
k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (§ 17).
Den 28. září, ke kterému se upínají svatováclavské církevní
obřady, byl prohlášen státním svátkem a dnem české státnosti
zákonem č. 245/2000 Sb. , účinným od 9. 8. 2000. Podle jeho
ustanovení § 3 je tento den dnem pracovního klidu; žádné zmocnění
však z jeho textu nevyplývá. Protože v českém právním řádu v době
vydání vyhlášky neexistoval, resp. dosud neexistuje, žádný jiný
zákon zmocňující obec k vydávání obecně závazných vyhlášek,
umožňujících jakoukoliv regulaci či organizaci lidových oslav
v souvislosti s církevními svátky či výročími, lze dovodit, že
napadená vyhláška nenáleží do oblasti přenesené působnosti.
Vydaná vyhláška se opírá o ustanovení § 14 odst. 1 písm. o)
dříve platného zákona o obcích, podle kterého do oblasti
samostatné působnosti obce patřily "místní záležitosti veřejného
pořádku a zřizování obecní (městské) policie, s výjimkou
rozhodování o přestupcích". Vzhledem k ustanovení § 17 obec mohla
"K zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku [§ 14 odst.
1 písm. o)] . obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné
působnosti stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný
pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou
určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných
místech v obci jsou takové činnosti zakázány". Na tomto nic
nezměnila ani nová, stávající, úprava obecního zřízení provedená
zákonem č. 128/2000 , o obcích (obecní zřízení), účinným od 12.
11. 2000, podle které do samostatné působnosti obce patří
spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů,
pokud nejsou svěřeny zákonem krajům, nebo pokud nejde o výkon
přenesené působnosti a dále záležitosti, které do samostatné
působnosti obce svěří zvláštní zákon (§ 35 odst. 1). V rámci své
samostatné působnosti jsou obce oprávněny vydávat obecně závazné
vyhlášky obce [§ 84 odst. 2 písm. i/]. Z uvedeného lze mít za to,
že napadená vyhláška vymezením upravované problematiky náleží
a byla vydána v oblasti samostatné působnosti obce.
Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí
v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3
Ústavy ČR, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své
působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Působnost obcí
v tomto směru vyplývala z ustanovení § 13 odst. 2 již zrušeného
zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , o obcích, podle něhož se obec při
výkonu samostatné působnosti řídila jen zákony a obecně závaznými
právními předpisy, vydanými ústředními orgány k jejich provedení.
Podle ustanovení § 16 odst. 2 citovaného zákona musely být obecně
závazné vyhlášky v souladu se zákony a jejich prováděcími obecně
závaznými předpisy.
Ve svých dřívějších nálezech Ústavní soud judikoval, že výčet
obsažený v ustanovení § 14 odst. 1 dříve platného zákona o obcích
"nutno z hlediska jeho interpretace ve smyslu zákonného zmocnění
k vydání obecně závazných vyhlášek obcí považovat za výčet
taxativní. Jeho demonstrativní dikci, jakož i všeobecnost vymezení
samosprávné působnosti obce, obsaženou v § 14 odst. 2 zákona
o obcích nutno vztáhnout toliko na tu samosprávnou působnost obce,
ve které obec nevystupuje jako subjekt určující pro občana
povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy" (ÚS, sv. 1, č. 4).
Ústavní soud již také několikrát judikoval, že podle čl. 4 odst.
1, čl. 2 odst. 3 Listin y a čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR pro oblast
působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec vystupuje jako
subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy
a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž
obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě
výslovného zákonného zmocnění (ÚS, sv.1 č. 4 a 12).
V projednávané věci Ústavní soud vzal v úvahu legislativní
vývoj, k němuž došlo novým zákonem č. 128/2000 Sb. , s vědomím
toho, že napadená vyhláška byla schválena ještě za účinnosti
zákona ČNR č. 367/1990 Sb. Podle ustanovení § 10 písm. b) zákona
č. 128/2000 Sb. je obec zmocněna v samostatné působnosti obecně
závaznou vyhláškou ukládat povinnosti "k zabezpečení místních
záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které
činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být
v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku,
lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou
určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných
místech v obci jsou takové činnosti zakázány" a podle ustanovení
§ 10 písm. c) citovaného zákona též povinnosti "pro pořádání,
průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních
podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných
podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku" .
Ústavní soud respektuje místní samosprávu jako výraz práva
a způsobilosti místních orgánů spravovat veřejné záležitosti
v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu
místního obyvatelstva, nicméně má za to, že napadená vyhláška
v čl. 2 odst. 1 písm. a) učinila předmětem své regulace vztahy,
jež takovýmto způsobem regulovat nelze. Již samotné vyjádření
"Oslavy Svatováclavského posvícení" navozuje úzkou souvislost
s církevním výročím, vztahujícím se k osobě sv. Václava, a to
nejen s náboženskými oslavami a obřady s tímto křesťanským svátkem
spojenými, ale i zvyky a konvencemi, jež si občanská společnost ve
svém historickém vývoji ve vztahu k tomuto svátku vytvořila i mimo
rámec církevních struktur. Je nepochybně právem i jiných komunit
občanské společnosti rozhodnout se, zda vůbec, případně kdy
a v jakém rozsahu, se shromáždí k oslavám konaným v této
souvislosti. Místní samospráva má nepochybně právo k vydání
omezujících opatření k ochraně veřejného pořádku, nicméně osobením
si práva rozhodnout přímo o termínu konání těchto oslav obec
vstupuje do vztahů existujících mezi občany a církevními či jinými
společenskými subjekty. Tím vystupuje ze své samostatné
působnosti, jejímž pojmovým znakem je právě to, že obec spravuje
samostatně "své záležitosti". Rozhodování o konání oslav
Svatováclavského posvícení je tak neadekvátním prostředkem
k ochraně veřejného pořádku, neboť přesahuje meze jeho lokální
povahy.
Ústavní soud proto sdílí názor navrhovatele, že ustanovení
čl. 2 odst. 1 písm. a) obecně závazné vyhlášky města S. je
v rozporu s čl 4 odst. 1 Listin y, podle kterého mohou být
povinnosti ukládány toliko na základě zákona v jeho mezích
a rovněž s čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR a čl. 2 odst. 3 Listin y, podle
kterých nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá.
Rovněž ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky, podle
kterého městská rada určí místo, na němž budou během oslav
umístěny prodejní stánky a zařízení lunaparků a jiných podobných
atrakcí, podle názoru Ústavního soudu neobstojí. Podle ustanovení
§ 17 dnes již zrušeného zákona ČNR č. 367/1990 Sb. , jakož i podle
stávající úpravy v ustanovení § 10 písm. b) zákona č. 128/2000
Sb., může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit, které činnosti,
jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze
na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, že na
některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti
zakázány. Napadená vyhláška tato místa neurčuje a to, že k jejich
určení ad hoc zmocňuje městskou radu, není v souladu se zákonnou
úpravou. Ústavní soud má za to, že i toto ustanovení vyhlášky je
v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. čl. 4
odst. 1 Listin y.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud návrhu přednosty
Okresního úřadu v Kladně vyhověl a napadenou vyhlášku města
Stochov zrušil podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, a to dnem uveřejnění nálezu ve Sbírce
zákonů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. července 2001