Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 136/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov, č. j. - 126, ze dne 18. 4. 1996 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. -159, ze dne 26. 8. 1999, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 3. 2000 a doplněna dne 10. 4. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení ve výroku uvedených rozsudků. V ústavní stížnosti uvedla, že oběma rozsudky došlo k porušení a 4, , a y základních práv svobod.

Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu stěžovatelky a jejích spolužalobců, kterou se domáhali uzavření dohody s vedlejšími účastníky o vydání nemovitého majetku v obci a k. ú. Z., a současně určení, že znárodnění provedené vyhláškou Ministerstva průmyslu ze dne 17. 12. 1948 č. 341011 Ú. l., pokud jde o Ž. družstvo v Z. u Brna, společnost s r. o., bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Své rozhodnutí odůvodnil soud tím, že bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti byly majetkem společnosti s ručením omezeným Ž. družstvo v Z. u Brna. Žalobci podle soudu jsou sice právními nástupci členů této společnosti, nesplňují však podmínky stanovené , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť v daném případě nepřešel na stát majetek osoby fyzické, ale osoby právnické. S ohledem na tuto skutečnost soud dovodil, že návrh není důvodný, neboť není dán právní nárok navrhovatelů k uzavření dohody o vydání věci, navíc žalobci neprokázali v průběhu řízení kvalifikovaný právní zájem dle (dále jen " "), na určení neplatnosti znárodnění ze dne 27. 12. 1948.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že má-li být Česká republika demokratickým státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana, pak není myslitelné, aby obstál zákon, který rozlišuje mezi subjekty vlastnictví, některé zvýhodňuje a jiné nikoliv, dále je nemyslitelné, aby sdružení občanů tvořících družstva, byla zbavena jakéhokoliv nároku na majetek, který tito sdružili nebo i společnou prací vytvořili.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastník i vedlejší účastníci řízení. Krajský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Ministerstvo financí ČR v obsáhlém vyjádření uvedlo mimo jiné, že stěžovatelé se žalobou dovolávali ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o mimosoudních rehabilitacích, kde se stanoví povinnost věc vydat v případě, kdy přešla na stát znárodněním, vykonaným v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. V projednávaném případě však nade vší pochybnost bylo zjištěno, že vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. 12. 1948 č. 3410, o znárodnění družstevních podniků podle zákona č. 114/1948 Sb., došlo pod bodem 6 ke znárodnění zestátněním podle § 1 odst. 1 cit. zákona Ž. družstva v Z. u Brna, společnosti s r. o. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a rozsudek Krajského soudu v Brně jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov za plně v souladu se zákonem. Okresní soud Brno-venkov se ke stížnosti nevyjádřil, stejně jako M., s. p., který byl zrušen bez likvidace a vymazán z obchodního rejstříku.

Po zvážení argumentů uvedených v ústavní stížnosti a přezkoumání napadených rozsudků Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y ČR nepřísluší. Úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR. Taková porušení základních práv a svobod stěžovatelky však Ústavní soud neshledal.

Argumentace stěžovatelky uvedená v ústavní stížnosti pouze obecně odkazuje na některá ustanovení d, který měla být rozhodnutím soudů porušena. Ústavní soud je však toho názoru, že rozhodnutí obou obecných soudů jsou věcně správná a dostatečným způsobem odůvodněná. skutečně umožňuje pouze restituci majetku fyzických osob. Dle cit. zákona "oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech uvedených v zákona, pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" (nyní České republiky). V soudním řízení bylo prokázáno, a ostatně žalobci nebylo ani vyvraceno, že majetek, o jehož vydání jde, nebyl majetkem fyzické osoby, nýbrž osoby právnické, a to společnosti s ručením omezeným Ž. družstvo v Z. u Brna. Stěžovatelka a v řízení před obecným soudem ani ostatní žalobci tedy nemohou být oprávněnými osobami dle zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. července 2001

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu