Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38005.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 125/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Antonína Procházky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 14 Co 435/2000 ,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který došel Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 9. 1999, sp. zn. 23 C 12/99 , jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, aby Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti - mu zaplatila částku 2 150,-- Kč s 21% úrokem od 1. 7. 1998 do zaplacení.
Stěžovatel je toho názoru, že krajský soud svým rozhodnutím porušil zákon č. 58/1969 Sb. , o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím státu nebo nesprávným úředním postupem, a tím i jeho práva podle čl. 95 odst. 1 Ústav y ČR (soudce je při rozhodování vázán zákonem) a práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, neboť se žalobou nedomáhal náhrady za zastupování před Ústavním soudem, nýbrž náhrady škody, která mu vznikla tím, že v důsledku vadného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 15 Co 132/96 , musel vyhledat právní službu a za ni zaplatit.
K podanému návrhu ústavní stížnosti Ústavní soud byl nucen, jako již mnohokrát, konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem , občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 23 C 12/99 , Ústavní soud zjistil toto: Původně bylo vedeno Okresním soudem Plzeň-sever řízení o žalobě stěžovatele o náhradu mzdy, návrh byl zamítnut a rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 132/96 . Posledně zmíněný rozsudek byl na základě podání ústavní stížnosti stěžovatele zrušen nálezem Ústavního soudu,
sp. zn. I. ÚS 157/96
, z důvodů procesních pochybení, když Ústavní soud dospěl k závěru, že nelze dovodit spravedlnost procesu jako celku. Krajský soud v Plzni poté zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po tomto řízení byl návrh opět zamítnut a rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 15 Co 546/2000 .
Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
27. 11. 2000, sp. zn. 14 Co 435/2000 , pak Ústavní soud zjistil, že tento soud pokládá rozhodnutí okresního soudu za správné a dovozuje, že nárok uplatněný navrhovatelem nelze považovat za škodu ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb. , neboť řešení otázky nákladů řízení obsahují zvláštní právní předpisy, v daném případě zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. Poukazuje i na ustanovení
§ 63 tohoto zákona, podle něhož se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu , z jehož ustanovení § 224 odst. 3 event. § 243d vyplývá, že po zrušení rozhodnutí v řízení odvolacím či dovolacím a vrácení věci soudu nižšího stupně, rozhodne soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení odvolacího či dovolacího. V případě úspěchu navrhovatel mohl mít právo i na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, ale navrhovatel ani po zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni nálezem Ústavního soudu nebyl v dalším řízení úspěšný. Závěrem dodal, že navrhovatel tvrzenou škodu a její výši v průběhu řízení ani neprokázal, když svoje tvrzení nedoložil důkazem o zaplacení částky 2 150,-- Kč advokátovi JUDr. J., přestože byl soudem k předložení důkazu vyzván.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni se námitkami stěžovatele, uplatněnými v průběhu řízení před oběma soudy, řádně zabýval a v odůvodnění svého rozsudku se s nimi náležitě vypořádal.
S ohledem na shora uvedené nelze tedy akceptovat stěžovatelem namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, když soudní ochrana odepřena nebyla, ale byla zákonem stanoveným postupem poskytnuta.
Stejně tak se nelze ztotožnit s argumentací stěžovatele o tom, že soudy nepostupovaly v souladu s ústavně zakotvenou povinností, aby poskytovaly ochranu právům a byly při svém rozhodování vázány zákonem.
Protože z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavních práv stěžovatele, musel Ústavní soud návrh pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu