Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 477/2000

Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Dr. Ing. L. M.,

zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2000, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. července 1998, č. j. -102, o neplatnosti právního úkonu, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 9. srpna 2000, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2000, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. července 1998,

č. j. -102, o neplatnosti právního úkonu. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu na spravedlivé soudní řízení, vyplývajícím z y, d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Paktu"), v základním právu na ochranu vlastnictví a pokojné užívání majetku dle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i v ústavně zaručeném právu, plynoucím z y.

Ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti, bylo zjištěno následující:

Rozsudkem soudu I. stupně bylo v předmětné věci určeno, že přesně označená kupní smlouva, jejímž kontrahentem je i stěžovatel, je co do jedné ideální poloviny převáděných nemovitostí neplatná a co do jedné ideální poloviny převáděných nemovitostí platná. Okresní soud ve Zlíně přitom byl při posuzování předmětné věci vázán pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 1997, sp. zn. , jenž určil míru platnosti smluv o vydání věcí dle zákona o mimosoudních rehabilitacích, týkajících se daného případu, přičemž dopad uvedeného rozhodnutí pro rozhodování obecných soudů o platnosti postupní smlouvy byl veden zásadou nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ibse habet. V odvolání do uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně stěžovatel brojí proti

závěrům rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 1997, sp. zn. , pro které je pak obecným soudem dovozována neplatnost části předmětné postupní smlouvy. Odvolací soud ve svém rozhodnutí pak svoji argumentaci omezuje toliko na konstatování vázanosti svým již pravomocným rozsudkem, vydaným v předmětné věci dne

24. března 1998, sp. zn. . Do uvedeného rozhodnutí soudu II. stupně podal stěžovatel dovolání, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, č. j.

-198, odmítnuto. Ústavní stížnost je pak opakovanou obsáhlou polemikou s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 1997, sp. zn. , jehož závěry byly obecné soudy v předmětné věci vázány.

Dle ustanovení , senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Krajský soud v Brně při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely, plynoucí z , respektoval příslušná procesní ustanovení, upravující vázanost pravomocného rozsudku pro všechny orgány ( ), tedy i pro něho samotného, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní právo na řádný proces ( a násl. y, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

Nad rámec rozhodovacích důvodů v předmětné věci Ústavní soud toliko poznamenává, že stížnostní důvody svým obsahem nesměřují do ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, nýbrž do rozhodovacích důvodů pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 1997, sp. zn. , ve vztahu k němuž je však k datu podání předmětné ústavní stížnosti s ohledem na ustanovení ,

ve znění pozdějších předpisů, ústavní přezkum již vyloučen.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 3. července 2001