Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 80/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele P. P., zastoupeného advokátem JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2000, čj. -30, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2000, čj. -73, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných , a d (dále jen " "). Takové porušení konkrétně spatřuje v tom, že soud zahájil řízení o způsobilosti k právním úkonům v podstatě z "vlastního podnětu", na základě "návrhu" Ministerstva vnitra ČR, jenž obsahoval pouze subjektivní hodnocení osobnosti stěžovatele, aniž by je doložil lékařským posouzením. Dle názoru stěžovatele nemělo být řízení v projednávané věci bez řádného návrhu vůbec zahájeno. V řízení dosud nebyl vyslechnut ve smyslu ustanovení , (dále jen " "), soudní znalec. Stěžovatel se dále domnívá, že se mu v průběhu řízení nedostalo řádného poučení ve smyslu ustanovení , ani poučení o možnostech obstarat si právního zástupce, jakého se mu dostalo u Ústavního soudu. Upozorňuje konečně, že v řízení vznesl námitku podjatosti. Nesouhlasí s tím, že o ní bylo rozhodnuto "okrajově" v usnesení o odmítnutí odvolání účastníka, a nikoli samostatným usnesením.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , který si Ústavní soud k rozhodnutí vyžádal, bylo zjištěno následující.

Prvním z napadených rozhodnutí - usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2000, -30, soud zahájil řízení o způsobilosti stěžovatele k právním úkonům a jeho opatrovníkem pro toto řízení ustanovil paní V. D., pracovnici Městské části Praha 5. Učinil tak na základě podnětu Ministerstva vnitra ČR s tím, že stěžovatel "podává zmatečné a urážlivé návrhy a podání".

Proti uvedenému rozhodnutí se stěžovatel odvolal, a to dne 18. 8. 2000 proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a dne 29. 8. 2000 proti rozhodnutí o zahájení soudního řízení. Později uplatnil námitku podjatosti soudkyně, jíž byla jeho věc přidělena k projednání.

Městský soud k odvolání stěžovatele usnesení soudu prvního stupně druhým z napadených usnesení potvrdil. V odůvodnění uvedl, že odvolání podané proti výroku, jímž bylo zahájeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, podal stěžovatel opožděně. Dále konstatoval, že o nepodjatosti soudkyně nelze mít pochybnosti. Soudkyně stěžovatele nezná a nemá zájem na výsledku řízení. Pouhé zajištění justiční stráže k zabezpečení pořádku při jednání u soudu není nepřátelským postojem z její strany vůči stěžovateli. Důvod ke zrušení napadeného usnesení podle nebyl tedy dán. Soud k tomu dále uvedl, že samostatné usnesení podle nebylo třeba vydávat samostatné usnesení, neboť otázku podjatosti vyřešil v rámci rozhodování o odvolání. K námitkám stěžovatele proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka soud poznamenal, že uvedený postup vyžaduje ustanovení k ochraně zájmu osoby, jejíž způsobilost se v řízení projednává. Má chránit pouze zájmy uvedené osoby, o něž jde v tomto řízení, nikoli zájmy jiné. Nejedná se též o zastupovaní účastníka na základě zmocnění či žádosti, ani o případy povinného zastoupení advokátem. S ohledem na to námitku stěžovatele odmítl jako nepřípadnou.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. , y). Nemůže na sebe proto atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y ( y ČR). Porušení uvedených ustanovení y Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika, nesouhlas stěžovatele s právními závěry a především s procesním postupem obecných soudů. Soud prvního stupně na základě podnětu ministerstva vnitra usnesením podle zahájil řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům je jedním z typů řízení, u nichž zákon stanoví, že je lze zahájit i bez návrhu, například na základě vlastních poznatků soudu či na základě podnětu jiného soudu, orgánu státní správy (jako tomu bylo v projednávaném případě), orgánu samosprávy, fyzické či právnické osoby. Soud prvního stupně dále v souladu s ustanovením ustanovil stěžovateli k ochraně jeho práv opatrovníka. Městský soud jako soud odvolací se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel proti rozhodnutí soudu prvního stupně uplatnil. Své rozhodnutí vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnil. Rozvedl, proč nebylo odvolání stěžovatele vyhověno. Ústavní soud shledal, že napadená rozhodnutí nevybočují z mezí zákona a jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná. Nezasahují do ústavních práv stěžovatele.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2001 JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu