Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 233/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele M.V., zastoupeného JUDr. M.M., směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2001, čj. -20, takto:

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 12. 4. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2001, čj. -20. Navrhovatel tvrdil, že jím bylo porušeno jeho základní právo dané d (dále jen " "). K uvedenému porušení mělo dojít tím, že krajský soud zamítl správní žalobu, kterou navrhovatel napadl rozhodnutí O.Ú. ze dne 9. 10. 2000, čj. RZ 501/6-2000/13539, spr. 38/00.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. a z něj zjistil, že dne 31. 8. 2000 vydalo C., rozhodnutí, kterým nebyl přiznán profesionální charakter navrhovatelovu onemocnění - chronická radiální epikondylitida pravého humeru - a tato nemoc tedy nebyla posouzena jako nemoc z povolání. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodoval O.Ú., jež dne 9. 10. 2000, pod čj. RZ 501/6-2000/13539, spr. 38/00, odvolání zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že při šetření pracovních podmínek na místě výkonu práce nebyla zjištěna taková intenzita zatížení, která by odůvodňovala charakterizování zjištěné choroby jako nemoci z povolání. Uvedené rozhodnutí napadl navrhovatel správní žalobou. Krajský soud v Hradci Králové dne 30. 1. 2001 usnesením, čj. -20, podle řízení zastavil (nezamítl tedy správní žalobu, jak uvedl navrhovatel v ústavní stížnosti). Rozhodnutí odůvodnil tím, že podle písmeno g) nelze správní žalobou napadnout rozhodnutí správního orgánu, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu. V dané věci rozhodovaly správní orgány na základě odborných zdravotnických posouzení, tedy na základě posouzení zdravotního stavu žalobce s přihlédnutím k šetření pracovních podmínek, které se zjištěním zdravotního stavu mají souvislost. Řešení těchto otázek je ryze odbornou zdravotnickou otázkou a nelze mít pochybnosti o tom, že vydání napadeného rozhodnutí, týkající se nemoci z povolání, záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu.

Usnesení Ústavního soudu napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž namítal, že správní orgány rozhodovaly na základě nedostatečných podkladů bez přítomnosti navrhovatele. Provedené šetření nebylo, podle navrhovatele, objektivní. Jestliže se krajský soud odmítl věcí zabývat, měl tím zasáhnout do navrhovatelova práva na soudní a jinou ochranu, danou y.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 25. 5. 2001, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Navrhovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud se měl jeho žalobou zabývat věcně. Tím, že to neudělal, zasáhl do navrhovatelova základního práva. Čl. 36 odst. 1 y stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V této souvislosti je ovšem třeba poukázat na ust. y, který stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Zákon, který v souzeném případě otázku kompetence soudu k přezkoumání správního rozhodnutí řeší, je , . Z něj vyplývá, že po vyčerpání řádných opravných prostředků lze napadnout správní žalobou jakékoliv rozhodnutí správního orgánu, s výjimkami stanovenými v ust. . Zmíněné ust. v odstavci 2 písmeno g) vylučuje ze soudního přezkumu rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání. Nemocemi z povolání jsou, podle věta druhá , nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. Právní předpis, který obsahuje seznam nemocí z povolání je nařízení vlády ze dne 15. listopadu 1995, č. , kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Rozhodnutí o tom, zda určitá choroba, kterou postižená osoba trpí, je nemocí z povolání, o které i v souzeném případě jde, je nepochybně rozhodnutím, které závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu, které navíc provádí specializované zdravotnické pracoviště. Otázky odborné (lékařské) v těchto případech vysoce převažují nad otázkami právními. Správní orgán při svém rozhodování vychází z odborného lékařského posouzení, které je pro něj směrodatné. Proto také zákonodárce podobná rozhodnutí vyloučil ze soudního přezkumu a soud nemá jinou možnost, než řízení zastavit.

Z toho vyplývá, že pokud Krajský soud řízení o správní žalobě zastavil, nemohl tím zasáhnout do navrhovatelova základního práva daného mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y, protože k projednání žaloby nebyl kompetentní.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu