Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 265/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. G. P., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 1. 6. 2000, č. j. 3131/2000/I, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností ze dne 30. 4. 2001 se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 1. 6. 2000, č. j. 3131/2000/I, kterým byla v souladu s ustanovením , o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zavedena nucená správa ve spořitelním a úvěrním družstvu R., Stěžovatel je toho názoru, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základních práv, zaručených v y ČR, , , 4 a , 4 d. Uvedl, že uvalením nucené správy na uvedenou záložnu, jejímž je členem, se ocitl v situaci, kdy nemůže svobodně nakládat s finančními prostředky, které má uloženy v této záložně. Nucená správa podle něj nebyla zavedena ve veřejném zájmu, neboť záložna spravuje pouze vklady svých členů a nikoliv veřejnosti a omezila vlastnická práva členů - vkladatelů této družstevní záložny. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení a ustanovení , 28c, 28d, 28e a 28f zákona o spořitelních a úvěrních družstvech.

II.

Ústavní soud zejména předesílá, že napadením stejného rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami se již zabýval ve věci, vedené pod

sp. zn.

a totožná problematika byla předmětem jeho rozhodování i v dalších řízeních (např.

sp. zn.

a

). Ve všech citovaných případech byly ústavní stížnosti z formálních důvodů odmítnuty. Ani ve zkoumané záležitosti Ústavní soud neshledal, že by bylo nutno zásadně se odchýlit od závěrů, vyslovených v uvedených rozhodnutích. Podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, fyzická nebo právnická osoba je oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. V daném případě je zjevné, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva záložny, jako právnické osoby, nikoliv práva jednotlivých členů této záložny. Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Družstevní záložny jsou budovány na principu majetkové účasti družstevníků, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním hospodaří jako samostatná právnická osoba. Z družstevního principu vyplývá i možnost znehodnocení vkladu, špatného ekonomického výsledku či jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Nemůže však jednat za družstvo, jako právnickou osobu, leda by byl jejím orgánem nebo k tomu byl družstvem výslovně písemně zmocněn, k tomu však v daném případě nedošlo. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle písmeno c) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Pokud jde o odkaz stěžovatele na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nutno konstatovat, že podle uvedeného ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Aplikaci citovaného ustanovení v předmětné věci považuje Ústavní soud za vyloučenou. Obecně lze říci, že zásadní podmínkou pro přípustnost ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimky z této zásady se připouštějí jen v mimořádných případech proto, aby efektivita ochrany základních práv a svobod nemohla být ohrožena. O takovou situaci se však v daném případě nejedná. Proti napadenému rozhodnutí bylo ze zákona možno podat odvolání, o čemž byl účastník řízení, R., spořitelní a úvěrní družstvo, náležitě poučen. Ústavní stížnost je proto navíc nutno považovat za nepřípustnou a musela by být jako taková odmítnuta, i kdyby byla podána oprávněným subjektem - záložnou, ve které byla zavedena nucená správa.

K návrhu na zrušení uvedených ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech je třeba uvést, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ustanovení § 74 tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (ustanovení § 64 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

Z uvedených důvodů byl návrh stěžovatele odmítnut v souladu s ustanovením a e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu