Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 670/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném R. Š., zast. JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 14. 11. 2000 zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2000 a rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2000. To s tím, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená mu u ČR, resp. d (dále ), konkrétně stanovená v a y ČR a v , , , y, jakož i a , odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva), jejichž porušení souhrnně spatřuje porušení principů spravedlivého procesu a "rovnosti stran".

Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl pravomocně odsouzen, když byl uznán vinným trestným činem loupeže dle ust. § 234 odst. 1, 2 písm. a, b) trestního zákona (dále tr. zák.) k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Navrhovatelem podané odvolání bylo citovaným usnesením Vrchního soud v Praze podle § 256 tr.ř. zamítnuto.

V podaném návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel namítal, že v předmětné věci nebyl soudy zjištěn úplně skutkový stav věci, přesvědčivě nebyla vyvrácena jeho obhajoba, soudy se nevypořádaly s rozpory ve výpovědích slyšených svědků a nebyly provedeny navrhované důkazy, které mohly svědčit v jeho prospěch. Napadená rozhodnutí navrhl zrušit s ohledem na namítané porušení již shora označených jeho základních práv, včetně chybně označeného y, který v tomto dokumentu vůbec obsažen není.

K podanému návrhu se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který poukázal na to, že v podaném návrhu se v něm obsažená argumentace omezuje pouze na hodnocení důkazního stavu (odlišné hodnocení provedených důkazů soudem a potřeba provádění dalších důkazů ve věci z pohledu navrhovatele). V tomto směru Vrchní soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí v rámci kterého se ke vzneseným námitkám podrobně vyjádřil. Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.

Po zvážení obsahu příslušného spisového materiálu, argumentace navrhovatele i vyjádření Vrchního soudu v Praze, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Podaný návrh posuzoval přirozeně z hlediska ústavněprávního, které jediné zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných a takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s u ČR a stejně tak i s obsahem y a Úmluvy. Z obsahu podaného návrhu je zřejmé, že navrhovatel opakuje argumentaci, kterou užil zejména v rámci svého odvolání v řízení před obecnými soudy. V této souvislosti však Ústavní soud shledal, že odvolací soud na námitky vznesené navrhovatelem reagoval, když konstatoval, že v konaném trestním řízení vedeném ve věci navrhovatele byl respektován trestní řád a procesní práva navrhovatele (včetně jeho práva na obhajobu) byla dodržena. Vysvětlil procesní postavení slyšeného svědka (dříve spoluobviněného), poukázal i na svědectví podané poškozeným i svědkem Š., když ta se doplňují a jednoznačně prokazují vinu navrhovatele. Odvolací soud poukázal na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu nalézacího, které z hlediska jeho rozsahu označil za vyčerpávající. Stejně tak i to co se týče argumentace stran učiněných skutkových závěrů, k níž dospěl logickou úvahou a poukázal i na přesvědčivé vysvětlení soudu nalézacího stran popsaní důvodů pro které neprováděl další důkazy (označené navrhovatelem) a to pro jejich nadbytečnost. Takto (správně) zjištěným skutkovým závěrům dle přesvědčení odvolacího soudu odpovídá i užitá právní kvalifikace. Ke stejným závěrům (i z hlediska již označeného spisového materiálu v dané věci), dospěl i ústavní soud, který je rovněž přesvědčen o tom, že dokazování bylo provedeno v takovém rozsahu a do té míry odpovědně, že umožnilo obecným soudům dospět ve svých rozhodnutích k jednoznačným závěrům, které také přesvědčivě vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Na námitky vznesené navrhovatelem soudy adekvátně reagovaly, zabývaly se jimi a svůj postoj k nim také zřetelně vysvětlily (včetně vznesených návrhů na další dokazování, provedení dalších důkazů). Stejně pečlivou pozornost věnovaly obecné soudy i vyvození adhezních právních závěrů ve vztahu k závěrům skutkovým. Pokud tedy soudy respektovaly příslušné trestněprávní zákony, jak tomu bylo dle přesvědčení Ústavního soudu i v daném případě, nelze dospět k závěru, že jejich postup a posléze vydaná rozhodnutí vykazovala pochybení, která by dokonce dosáhla rozměrů protiústavních. Z důvodů shora označených nutno uzavřít, že k namítanému porušení základních práv obecně (a také navrhovatelem označených výslovně) nedošlo, když postup obecných soudů v dané věci lze bezpochyby označit jako ústavně konformní.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle dle , o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu