Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 342/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z.C., zastoupeného JUDr. M.Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 1. června 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2001 ( -143), a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 1. června 2000 ( -80), a tvrdil, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivé a nestranné projednání věci ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d) a právo na spravedlivou odměnu za práci ( d). Podle odůvodnění ústavní stížnosti spatřoval stěžovatel porušení shora uvedených ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v nesprávném hodnocení důkazů obecnými soudy. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jak jsou shora označeny, zrušují.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ( ) byla zamítnuta:

I. Žaloba stěžovatele na zaplacení částky 438 254,- Kč, jako náhrady mzdy, a částky

32 800,- Kč, jako náhrady za dovolenou, spolu s 26 % penále z prodlení od 1. 5. 1998 do 31. 5. 2000,

II. žaloba na zaplacení částky 683,50 Kč, za chybně proplacenou dovolenou, a žaloba na zaplacení částky 4 695,- Kč, jako doplatku mzdy,

III. žaloba na uložení povinnosti žalované provést zpětné vyúčtování náhrady mzdy včetně penále s běžnou úrokovou sazbou a vydání účetních dokladů, tedy mzdových listů s provedením výpočtu průměrné mzdy z posledního čtvrtletí roku 1998, jako období rozhodného.

Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je patrno, že žaloba stěžovatele, týkající se nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru, byla zamítnuta z toho důvodu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že by svému zaměstnavateli, kromě toho, že mu sdělil, že rozvázání pracovního poměru považuje za neplatné, dal nějakým způsobem, a to jasným a nezpochybnitelným, na vědomí, že chce být u žalovaného dále zaměstnáván. Takový úkon by stěžovatel musel učinit do konce výpovědní lhůty, tedy do 30. 4. 1998, neboť projev učiněný později by nemohl mít účinky stanovené v .

Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, se ztotožnil se skutkovými zjištěními, jak k nim dospěl soud I. stupně a také s právním posouzením věci. Z rozsudku odvolacího soudu se podává, že stěžovatel neměl dalších návrhů na doplnění dokazování, rovněž tak v ústavní stížnosti nebylo provedení dalších důkazů navrženo, z čehož lze dovodit, že stěžovatel neměl výhrad ke skutkovým zjištěním, jak k nim dospěl soud I. stupně.

Stěžejním důvodem k podání ústavní stížnosti byla polemika stěžovatele se způsobem hodnocení důkazů (výpovědi svědka R., a tím, že soud nevzal v úvahu, že stěžovatel oznámil zaměstnavateli, že nesouhlasí s ukončením pracovního poměru, že nevyvíjel žádnou činnost, která by směřovala k předání pracoviště, že předal pracoviště až na pokyn zaměstnavatele dne 29. 4. 1998, tedy den před tím, než skončil pracovní poměr, a že od

1. 5. 1998 je v evidenci nezaměstnaných). V této souvislosti postačí stěžovatele odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994). Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti, není proto příslušný k přezkoumání stěžovatelových námitek za předpokladu, že obecné soudy dodržují, jak se ve věci posuzované ústavní stížnosti stalo, ústavní procesní postupy (hlava pátá d). V pouhém neúspěchu stěžovatele v řízení před obecnými soudy nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod.

Ze shora rozvedených důvodů je tedy zřejmé, že k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod dojít nemohlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. června 2001