Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 303/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.M., zastoupené

JUDr. J.H., proti jinému zásahu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností podanou včas [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona] brojila stěžovatelka proti jinému zásahu veřejné moci, kterého se měl F.ú., jako správce daně z přidané hodnoty, dopustit tím, že nevydal rozhodnutí, jímž by ověřil neplatnost dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 12. listopadu 1998 (149014/98/384912/7636).

Stěžovatelka tvrdila, že shora uvedený dodatečný platební výměr je ze zákona neplatný (ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o správě daní a poplatků), neboť neobsahuje zdaňovací období, za které byla daň dodatečně vyměřena a není z něj zřejmé, oproti kterému zdaňovacímu období a původně vyměřené dani je daň dodatečně vyměřena.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti byla stěžovatelka v únoru 2001, v souvislosti s konzultací v daňovém řízení, upozorněna svým právním zástupcem, že předmětný dodatečný platební výměr je neplatný. Podáním ze dne 19. února 2001 se proto domáhala vydání ověření neplatnosti uvedeného dodatečného výměru. Sdělením ze dne 15. března 2001 F.ú. ve věci podané žádosti o osvědčení neplatnosti rozhodnutí vyrozuměl stěžovatelku, že není důvod zahájit řízení o osvědčení neplatnosti dodatečného platebního výměru.

Jednání finančního úřadu (tj. nevydání rozhodnutí osvědčující neplatnost dodatečného platebního výměru) pak, podle názoru stěžovatelky, porušuje její právo zakotvené v a d.

Závěrem svého podání navrhla, aby Ústavní soud jednak zakázal finančnímu úřadu pokračovat v porušování základních práv a svobod, vyplývajících ze shora uvedených článků, a přikázal uvedenému finančnímu úřadu, aby vydal rozhodnutí, osvědčující neplatnost dodatečného platebního výměru, jak je shora označen.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z dodatečného platebního výměru (149014/98/384912/7636) je zřejmé, že tímto výměrem byla stěžovatelce dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3 081 459 Kč. Toto rozhodnutí obsahovalo označení oprávněného správce daně, číslo jednací a další základní náležitosti rozhodnutí v daňovém řízení ( zákona o správě daní a poplatků). Součástí dodatečného platebního výměru byl rovněž podrobný rozpis základu daně na str. 2 a 3, z nějž plyne, za jaká zdaňovací období byla daň z přidané hodnoty doměřena (1. čtvrt. 95, 3. čtvrt. 95, 4 čtvrt. 95, 1. čtvrt. 96, 2. čtvrt. 96, 3. čtvrt. 96, 4. čtvrt. 96, červen 97, říjen 97, listopad 97) a dále je zde proveden rozpis základu a doměřené daně za jednotlivá období. Tvrzení stěžovatelky, že dodatečný platební výměr neobsahuje, za jaká zdaňovací období a v jaké výši byla daň v jednotlivých zdaňovacích obdobích doměřena, není tedy důvodné. Pokud stěžovatelka nesouhlasila s výší zde doměřené daně, měla se bránit procesně předvídaným postupem v daňovém řízení.

Pro úplnost je na místě dodat, že zákon o správě daní a poplatků výslovně nestanoví uvedení zdaňovacího období, za které byla daň dodatečně doměřena jako základní náležitost rozhodnutí, mající za následek neplatnost takového rozhodnutí (§ 32 odst. 2 a 7 zákona o správě daní a poplatků).

Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, a jako taková odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. června 2001