Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 273/01

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C., zastoupené JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.února 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2001 ( -30), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zrušení rozhodnutí O.Ú., jimiž byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí správního orgánu ze dne 26. 6. 2000

(RF-1018/178/2000-Su), ze dne 4. 8. 2000 (RF-1411/178/2000-Su) a ze dne 12. 10. 2000 (RF-1385/178/2000-Su), kterými byl stěžovatelce podle ust. , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů na území města H., B. a O. za období roku 1999. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla vady řízení spočívající v neústavním výkladu , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a dále použití nesprávného procesního předpisu orgány veřejné správy.

Dle tvrzení stěžovatelky soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu dané d, a to jejím a 2 ve spojení s y ČR a d. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní soud, po zvážení všech skutečností plynoucích ze spisového materiálu i argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Z ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí, je patrno, že stěžovatelka brojila proti rozhodnutí O.Ú., jimiž byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí správního orgánu ze dne 26. 6. 2000 (RF-1018/178/2000-Su),ze dne 4. 8. 2000 (RF-1411/178/2000-Su) a ze dne 12. 10. 2000 (RF-1385/178/2000-Su), kterými byl stěžovatelce podle ust. , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů na území města H., B. a O. za období roku 1999. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla nesprávné vyložení ustanovení , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2001

( -30), jímž byla potvrzena rozhodnutí správního orgánu, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v souladu s a , ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě, tj. v jeho výkladu a 3 , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a v pochybení při použití nesprávného procesního předpisu, kdy mělo být ve správním řízení postupováno podle . Uvedenou vadu obecný soud zjistil, k této vadě však nemohl přihlédnout s ohledem na ustanovení , ve kterém se uvádí, že k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí a žalobu dle zamítl. Poněvadž odůvodnění rozsudku ze dne 21. února 2001 ( přiléhavé a vyčerpávající ( st. 2 ), lze na ně odkázat.

Stěžovatelkou citovaný nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, řeší zcela odlišnou problematiku - otázku kolize restitucí a privatizačního procesu, a citace stěžovatelky z uvedeného nálezu Ústavního soudu v ústavní stížnosti je vytržená z kontextu. Nastíněná analogie tohoto nálezu Ústavního soudu s projednávanou věcí je však nepřiléhavá a nelze ji při řešení dané problematiky analogicky použít, jak se o to stěžovatelka pokouší.

Především nutno opakovat, že Ústavní soud není součástí obecné justice a z tohoto hlediska nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto postupují v souladu s obsahem d. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí obecných soudů zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Rozhodovací činností obecných soudů nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod.

Tvrdí-li stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, že obecnými soudy mělo být rozhodnuto jinak a že tyto soudy dospěly k jinému právnímu závěru, než je právní závěr stěžovatelky, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, pak nezbývá, než taková tvrzení stěžovatelky hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a zde ji odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Poněvadž nebylo zjištěno, že by se označený obecný soud v řízení a rozhodnutí dostal do rozporu s ústavními principy řádného a stanoveného procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů nevyhověl žalobě stěžovatelky, uplatňující zrušení rozhodnutí na odvod části výtěžku z provozovaných výherních hracích přístrojů, byl návrh jako zjevně neopodstatněný, v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. června 2001