Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 337/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti V. H., zastoupeného JUDr. P.H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, čj. -174, ze dne 3. 4. 2000, a rozsudku Okresního soudu v Mostě, čj. -141, ze dne 7. 9. 1999, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení a d (dále jen " ") a y ČR, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě, čj. 1 T582/98-141, ze dne 7. 9. 1999, odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr.z. k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let a k trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Jeho odvolání proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením, čj. -174, ze dne 3. 4. 2000, zamítl. Trestný čin, za který byl odsouzen, měl stěžovatel spáchat tím, že jako řidič osobního automobilu projevil okamžitou nepozornost a přehlédl po přechodu kráčejícího poškozeného, kterého srazil, způsobil mu tak mnohočetná zranění, na jejichž následky zemřel.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že při šetření prováděném Policií ČR na místě nehody, včetně dokumentace zde pořízené, nebyla dodržena ustanovení § 164 t.ř., a to zvláště

odst. 3. Podal proto návrhy na doplnění důkazů zprávou odboru silniční dopravy Městského úřadu v Mostě, neboť pří vyšetřování nebylo akceptováno, že se nehoda stala v bezprostřední blízkostí křižovatky, na níž probíhaly stavební práce, a na provedení vyšetřovacího pokusu. Okresní soud v Mostě z uvedeného důvodu nařídil svým usnesením ze dne 30. 1. 1997 vyšetřujícím orgánům provést tento vyšetřovací pokus pro řádné určení místa nehody a následných souvislostí. Stížnost okresního státního zástupce v Mostě proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem dne 17. 3. 1997 zamítl. Orgány činné v trestním řízení však vyšetřovací pokus neprovedly a soudní znalec z oblasti dopravy si před vydáním znaleckého posudku v jeho garáži uložené havarované vozidlo vůbec neprohlédl a vycházel pouze z dokumentace založené ve spise. Stěžovatel dále poukazuje na to, že náčrtek dopravní nehody neobsahoval měřítko, v němž byl pořízen, fotodokumentace pořízená na místě nehody byla podle jeho názoru neúplná a neodrážela skutečný stav na místě nehody. Znalecké posudky znalců z oboru dopravy a zdravotnictví, týkající se určení rychlosti jeho vozidla v okamžiku střetu s poškozeným, se rozcházejí, přičemž posudek znalce v oboru dopravy, o nějž soudy obou stupňů opřely svá rozhodnutí, je podle stěžovatelova názoru nedostatečný a odvolací soud měl vyžádat provedení vyšetřovacího pokusu. Tento pokus, případně posudek dalšího znalce z oboru dopravy, by nepochybně určil správné místo skutečného střetu. V závěru stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle a y a y ČR, a navrhuje proto, aby je Ústavní soud zrušil.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Mostě, sp. zn. , a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v ústí nad Labem.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Ústí nad Labem uvádí, že vše, co považoval za nutné, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí a ústavní stížnost nepokládá za důvodnou.

Po zvážení všech stěžovatelových tvrzení Ústavní soud konstatoval, že feritům ústavní stížnosti spočívá v námitkách stěžovatele k průběhu důkazního řízení, přičemž stěžovatel tyto námitky v zásadě uplatnil již v rámci obhajoby v průběhu řízení před oběma obecnými soudy. Tyto námitky se týkají především stěžovatelova návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu, kdy Okresní soud v Mostě k jeho návrhu svým usnesením ze dne 30. 1. 1997 vrátil věc státnímu zástupci k došetření s tím, že je třeba, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, přičemž vyslovil, že má za to, že by měl být proveden vyšetřovací pokus (čl. 71). Stížnost okresního státního zástupce v Mostě proti tomuto usnesení pak Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl. Okresní úřad vyšetřování Policie ČR v Mostě v návaznosti na toto usnesení přibral znalce v oboru silniční dopravy k vypracování znaleckého posudku k položeným otázkám s tím, že pokud z předložených důkazních materiálů nelze tyto otázky zodpovědět, nechť je znalcem proveden vyšetřovací pokus (čl.. 84-85). Ve znaleckém posudku znalec na tyto otázky odpověděl s tím, že podklady čerpané ze spisu byly k vypracování znaleckého posudku k položeným otázkám dostatečné, a nebylo tedy třeba vyšetřovací pokus provádět, z čehož vycházely taktéž oba obecné soudy. V této souvislosti stěžovatel zmínil rovněž námitku, že vyšetřovací pokus, příď. posudek, dalšího znalce z oboru dopravy, by nepochybně určil správné místo skutečného střetu jeho vozidla s poškozeným, když v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí okresního soudu zpochybňoval skutkové zjištění, že k tomuto střetu došlo na přechodu. Odvolací soud si k těmto námitkám vyžádal doplnění znaleckého posudku (čl.. 155-161) a vyslechl zpracovatele posudku v rámci

veřejného zasedání. V odůvodnění svého rozhodnutí se pak podrobně těmito a dalšími stěžovatelovými námitkami uvedenými v odvolání podrobně zabýval, přičemž shledal, že dalšího doplnění dokazování není třeba.

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti namítá, že se rozcházejí posudky znalců z oboru dopravy a z oboru zdravotnictví, týkající se rychlosti v okamžiku střetu s poškozeným. Tuto námitku stěžovatel uplatňoval již v průběhu řízení před okresním soudem, kdy při hlavním líčení vysvětlil znalec MUDr. V. rozdílnost metod výpočtů u obou oborů a konstatoval, že v technických vědách lze dojít i k výsledkům přesnějším než ve vědách biologických (čl. 138). S otázkou středové rychlosti se oba obecné soudy v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádaly. Ke zpochybnění znaleckého posudku z oboru dopravy stěžovatel dále poznamenává, že znalec před vydáním znaleckého posudku vozidlo neprohlédl a vycházel pouze z dokumentace založené ve spise, která však podle stěžovatelova názoru postrádala náležitosti. I k této otázce byl znalec vyslechnut odvolacím soudem, kdy uvedl, že před zpracováním posudku mu byl předložen celý spis a snímky zachycující poškození vozidla. K vypracování posudku, dle něj, nebylo bezprostředně nutné provedení fyzické kontroly vozidla.

Ústavní soud po zvážení všech tvrzení stěžovatele konstatoval, že se odvolací soud jednotlivými stěžovatelem v odvolání vyslovenými námitkami, které stěžovatel uvádí i v ústavní stížnosti, v odůvodnění svého rozhodnutí o odvolání podrobně zabýval, ale nepřisvědčil jim. Pokud stěžovatel nyní v ústavní stížnosti tyto námitky, s nimiž se již odvolací soud vypořádal, opakuje, staví tak Ústavní soud v podstatě do role další soudní instance, která mu, jak již, dal Ústavní soud opakovaně najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Z ústavního principu nezávislosti soudů podle y vychází též zásada volného hodnocení důkazů upravená v a tr.ř. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané ustanovením tr.ř.,.jakož i ustanovením tr.ř. a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, ,jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s námitkami obžalovaného a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu provádět přehodnocování dokazování, jež obecné soudy provedly.

Ústavní soud tak neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do stěžovatelových základních práv z pohledu namítaného porušení a y a y ČR a závěry plynoucí z hodnocení provedeného dokazování je třeba považovat za výsledek, který je výrazem nezávislého soudního rozhodování. Proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 11. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu