Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36436.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 686/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2000, č.j. 13 Co 241/2000 -129, 13 Co 242/2000 , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2000, č.j. 13 C 174/95 -113 (opravné usnesení 13 C 174/95 -122 ze dne 19. 5. 2000), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Ing. arch. V. D., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, t a k t o:
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2000, č.j. 13 Co 241/2000 -129, 13 Co 242/2000 , kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2000, č.j. 13 C 174/95 -113 (opravné usnesení 13 C 174/95 -122, ze dne 19. 5. 2000). Tím rozsudkem mu bylo uloženo zaplatit částku 23.040,- Kč s příslušenstvím vedlejšímu účastníkovi, který byl úspěšný ve sporu o vyplacení částky 43.100,- Kč za vypracování projektové dokumentace na dostavbu rodinného domku. O částce 20.060,- Kč bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. V tomto sporu vedlejší účastník tvrdil, že částka 1.277,- DM, kterou mu předali manželé J., nebyla platbou za zpracování projektové dokumentace, nýbrž za práce, které pro stěžovatele vykonal před uzavřením smlouvy z 15. 7. 1994 o vypracování projektové dokumentace. Podle soudů tvrzení stěžovatele nesvědčily přesvědčivě žádné provedené důkazy, když jeho otec se k účelu platby nemohl vůbec vyjádřit a jeho manželka svou výpověď dodatečně měnila, takže jí soud neuvěřil. O odvolání stěžovatele rozhodl odvolací soud tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když neuznal, že by v předchozím řízení došlo k odepření spravedlnosti a porušení zákona. Vedlejší účastník podle jeho názoru neunesl důkazní břemeno, neuvedl žádný důkaz jako smlouvu o dílo nebo druh práce před uzavřením uvedené smlouvy, ze kterého by bylo možno vyvodil účel platby v DM. Pokud by tato platba nebyla k uvedené smlouvě, šlo by proto o bezdůvodné obohacení. Odvolací soud tyto námitky neuznal a rozhodnutí potvrdil.
Obě soudní rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností, ve které rozšiřuje svou argumentaci z odvolání o ústavněprávní aspekty. Namítá, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále poukázal na nález Ústavního soudu,
sp. zn. III. ÚS 150/93
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 2, nález č. 49).
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y (§ 72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu). Ústavní soud si vyžádal stanoviska účastníků a vedlejšího účastníka řízení. Za Městský soud v Praze se k návrhu vyjádřil předseda senátu JUDr. L. Š., který poukázal na odůvodnění rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 se k návrhu nevyjádřil. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí návrhu s poukazem na to, že se jednalo o tvrzení proti tvrzení, kde soud I. stupně uznal argumentaci vedlejšího účastníka.
Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu. Návrh byl přípustný a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný. Na tomto základě Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Sám stěžovatel prakticky žádnou ústavněprávní argumentaci nepředložil. Podstatou jeho námitek je, že vedlejší účastník neunesl důkazní břemeno a že se mu nepodařilo prokázat, že bylo placeno za přípravné práce s předložením konečné varianty projektu. Ústavní soud k tomu konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR) nemůže do rozhodovací činnosti obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy, zasahovat, pokud nejsou současně dány podmínky čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR a § 72 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu . Takový zásah do základních práv a svobod se však stěžovateli nepodařilo prokázat. Oba soudy, které o jeho žalobě rozhodovaly, se s jeho argumenty vypořádaly ústavně konformním způsobem, a tak nemohlo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 Listin y, ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když stěžovatelova argumentace je založena pouze na jeho tvrzení, kterému však soudy neuvěřily. Stěžovatel měl možnost ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 6 odst. 1 Úmluvy domáhat se stanoveným způsobem svých práv a soud mu tuto ochranu neodepřel, když v řádně vedeném soudním procesu přijal jeho žalobu, projednal ji a vypořádal se s jeho tvrzeními. Navíc třeba uvést, že tuto možnost měl stěžovatel vícekrát, když dvakrát bylo rozhodnutí prvostupňového soudu odvolacím soudem zrušeno. Jestliže se nalézací soud vypořádal s jednotlivými důkazy, hodnotil je ve vzájemné souvislosti a dospěl přitom k závěru, že je nepochybné, že před uzavřením uvedené smlouvy prováděl vedlejší účastník pro žalobce určité práce a že z textu smlouvy, týkající se placení jednotlivých částek, způsobu placení, výše částek, rozporné výpovědi manželky stěžovatele ve vztahu k placení a částkám, z potvrzení o přijetí sporné částky plyne, že nejde o platbu, která by měla být započtena, nejde z hlediska kompetence Ústavního soudu o otázku, která by měla ústavní dosah a zasahovala do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Neúspěch ve sporu nemůže poté sám o sobě znamenat zásah do práva na spravedlivý proces.
Pro výše uvedené byl návrh odmítnut jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu