Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 626/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti společnosti D. Staré Město, a.s., zastoupené JUDr. V. H., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2000, č.j. -33, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 22. 2. 2000, sp.zn. 28987/00/336961/2807, spojené s návrhem na zrušení , o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka napadla včas podanou ústavní stížností usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2000, č.j. -33. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 22. 2. 2000, sp.zn. 28987/00/336961/2807, kterým tento správce daně zamítl její reklamaci proti rozhodnutí ze dne 12. 11. 1999, č. j. 135100/99/336913/0761, kterým byl z úřední povinnosti převeden přeplatek na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatku na dani z nemovitostí podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud řízení zastavil podle , když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí správce daně je rozhodnutím procesní povahy, které nemůže být předmětem přezkoumání soudem.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost, ve které se domáhá zrušení obou rozhodnutí orgánů veřejné moci. Má za to, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, plynoucích zejména z , , , 11 odst. 3 a 5, a d (dále jen "").

Pokud jde o rubrikované rozhodnutí správce daně, vytýká mu, že její přeplatek na dani z přidané hodnoty převedl z úřední povinnosti za úhradu nedoplatků na dani z nemovitosti. Tím došlo nejen k porušení zásad řízení o správě daní a poplatků (zejména § 2 odst. 2, § 32 odst. 1, § 57 odst. 5), nýbrž i výše uvedených základních práv a svobod. Nesplněná daňová povinnost se týkala jiného právního subjektu (Zemědělského družstva D. Staré Město), nikoli stěžovatelky a ačkoli jí jako odlišnému právnímu subjektu, která nemovitosti původního daňového dlužníka nabyla do vlastnictví převodem ke dni 25. 4. 1997 (před novelou ), nebyla daňová povinnost ani vyměřena a o přetrvávajícím daňovém dluhu původního dlužníka za roky 1993 až 1997 nebyla ani vyrozuměna. Tvrzení správce daně, že tato povinnost přešla na stěžovatelku přímo na základě zákona o správě daní a poplatků, ve znění do 31. 12. 2000, proto odporuje ústavním zásadám postupu orgánů veřejné moci při výběru daní. V této souvislosti poukázala na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, kde byly požadavky na aplikaci tohoto ustanovení Ústavním soudem vyloženy. Tím měla být porušena ustanovení , odst. 2, a a y.

Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že řízení o její žalobě stran přezkumu zákonnosti rozhodnutí správních orgánů, když její předchozí reklamace u správce daně byla neúspěšná, zastavil. Přitom obsáhle cituje odůvodnění tohoto usnesení, podle kterého žalobou napadené rozhodnutí má svůj základ jen v právu procesním a jako takové je ze soudního přezkumu ze zákona vyňato ( ). Tím mělo dojít k porušení y.

Konečně stěžovatelka, s ohledem na neústavnost postupu obou orgánů veřejné moci navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení , o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, které je podle jejího názoru v rozporu s , a y.

Ústavní soud si vyžádal stanoviska účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Za Krajský soud v Brně se vyjádřil předseda senátu JUDr. R. M. Poukázal na jednotlivé body odůvodnění rozhodnutí soudu a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. Za Finanční úřad v Uherském Hradišti se vyjádřil jeho ředitel Ing. P.Z., který obsáhle shrnul skutkové okolnosti případu, poukázal na judikaturu Ústavního soudu k ustanovení § 13b zákona o dani z nemovitostí a zdůraznil personální propojení stěžovatelky s původním vlastníkem nemovitostí. Návrh nepovažuje za důvodný.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení a , o Ústavním soudu. Návrh byl přípustný a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný. Na tomto základě Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je v zákonem stanovené lhůtě oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2000 zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu směřujícím proti tomuto rozhodnutí dovolává, shledán nebyl. Krajský soud postupoval a rozhodl v souladu s ustanovením a a důvodně také dospěl k přesvědčení, že napadená rozhodnutí správního orgánu mají svůj základ jen v procesním právu, když jejich vydáním nedochází k žádným změnám z hlediska práva hmotného. Navíc se přitom tento soud v odůvodnění svého usnesení vypořádal s námitkami stěžovatelky, vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož postupoval správce daně při započtení daňového přeplatku na daňový nedoplatek. Otázka, která byla předmětem řízení, byla vyložena v souladu s judikaturou Ústavního soudu, který se touto problematikou zabýval již v usneseních,

sp. zn.

, ze dne 7. 4. 1999 a

sp. zn.

, ze dne 31. 5. 1999 a zejména v nálezu,

sp. zn.

, ze dne 19. 12. 2000, který se týká totožných účastníků řízení a ve kterém bylo vyloženo stanovisko k nálezu

, na který stěžovatelka odkazuje. V tomto rozhodnutí po provedeném dokazování Ústavní soud dospěl k závěru, že pro zřejmou personální unii mezi oběma daňovým dluhem zatíženými subjekty nejsou dány podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z právního závěru nálezu Ústavního soudu ve věci , dle něhož výzva správce daně ( , ve znění pozdějších předpisů), jako pouhá upomínka k zaplacení daňového nedoplatku (dluhu), nezakládá právo nebo povinnost podrobit se daňové exekuci; proto pod aspekty zjištěných skutečností lze přisvědčit právnímu názoru obecného soudu, že správní žalobou napadené rozhodnutí má svůj základ jen v právu procesním, jímž nedochází k nijakým změnám v oblasti stěžovatelčiných (hmotných) práv, když co do dalších důvodů postačí stěžovatelku odkázat na rozhodovací důvody obecného soudu. Na tuto personální unii ve svém vyjádření poukázal rovněž vedlejší účastník řízení v projednávané věci a II. senát Ústavního soudu neshledal důvody, proč by se měl od zastávaného právního názoru Ústavního soudu odchýlit a obrátit se na plénum Ústavního soudu postupem podle , o Ústavním soudu.

S poukazem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh odmítnout podle ustanovení , ve znění jako zjevně neopodstatněný. Pokud jde o návrh na zrušení , o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, je nutno konstatovat, že v takovém případě sdílí akcesorický návrh podle osud ústavní stížnosti. Proto se stala otázka zastavení řízení v tomto bodě podle bezpředmětnou, když je třeba poukázat na tu okolnost, že dnem 1. 1. 2001 v důsledku nabytí účinnosti bodu 24 , bylo napadené ustanovení ze vypuštěno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu